Scénář pokousání byl prozaický: Sportující mladík byl napaden dvěma malými psy. Dotyčný se nepokusil zavolat policii, ani zjistit, komu agresivní psi náleží. Se zraněním se obrátil na chirurgii. Tam ránu vyčistili a poradili postiženému, aby byl chvíli „v klidu“. Mladík si vyslechl větu o tom, že „v ČR už stejně nejsou žádná nakažená zvířata vzteklinou?“ Je to trochu udivující v případě, že příslušnost psů nebyla stanovena. Člověk by čekal, že „manuál“ pro tento případ hlásí „postupujte, jako kdyby pes vzteklinu měl“. Avšak tak to není. Již žádné sérum proti vzteklině nedostanete. Prostě ne.

Pane doktore, co je to vzteklina?

MVDr. Miroslav Šafář: Je to závažné onemocnění savců, které vyvolávají rhabdoviry, obecně jde o lisavirus. Vzteklina je metlou pro většinu oblastí planety, asi krom Nového Zélandu. V severní Austrálii se vzteklina objevila u netopýrů.

Virus sám má afinitu v CNS, tzn. při vzteklině dochází k poškození buněk mozku a míchy. Dříve se zjišťoval pomocí histologických řezů Amónova rohu (z mrtvých zvířat); dá se potvrdit i pomocí sérologických metod, ty bohužel nejsou stoprocentně průkazné, nemohou platit za opravdu jednoznačnou diagnostiku.

Jaká byla praxe dříve?

Ve střední Evropě se dříve aplikovala cílená vakcinace všech psů a také koček. V ČR spolu s okolními zeměmi – v Německu, Rakousku – tam se nasazovala letecká vakcinace. Z letadel se shazovaly návnady, které obsahovaly i malé množství značkovacího tetracyklinu. Když se u uhynulých lišek našly stopy značky na zubech či v krvi, bylo zřejmé, že konkrétní zvíře bylo letecky vakcinováno.

V roce 2002 je zaznamenán poslední záchyt divokého zvířete se vzteklinou, a to v pohraničí. Konkrétní jedinec nepocházel pravděpodobně z ČR. Vzteklina se nyní u nás opravdu nevyskytuje, stejné by to mělo být také v Německu a Rakousku, aspoň jde-li o lišky. Naopak je tato choroba docela běžná na území bývalého SSSR, v Polsku či na Balkáně. U nás hrozí riziko, pokud vůbec, pak v pohraničních oblastech, zde by jistým rizikem byly kuny, jezevci, vlci nebo lišky. Zatím však nebylo nic takového detekováno.

Tak jsou tedy Češi nějak ohroženi?

Často cestující občané ČR se mohou se vzteklinou potkat v Asii, Africe či Americe. Přenašeči jsou krom pozemních savců také netopýři. Mnohokrát se stalo, že vzteklinu na člověka přenesly opice v jihovýchodní Asii, což se méně ví. Turistika do těchto míst by měla být obezřetná. Hrozí totiž nejen vzteklina, ale i nákaza úpornými stafylokokovými infekcemi, možná je i nákaza listeriózou a pod…

Zajímavé je, že nebyl nikdy zjištěn virus vztekliny v excitační fázi u rysů. Rys zřejmě tuto fázi neprodělává; má tzv. „tichou“ fázi. Poté tvor uhyne. O průběhu vztekliny u rysů tudíž nevíme mnoho.

Jaké jsou příznaky u lidí?

Příznaky u zvířat i u lidí jsou podobné. Prvními symptomy jsou polykací obtíže, strabismus (šilhání), nestahující se zornička, resp. zřítelnice nereagující na světlo. Silné slinění. Panický strach z vody. Nemoc vyřadí CNS. V buňkách mozku se objeví Babes-Negriho tělíska, signifikantní pro vzteklinu.

Váš závěr?

V lékařské praxi existuje jedna dívka z Missouri, která přežila nákazu vzteklinou. Lékaři na ní uplatnili tzv. Milwaukee protokol. Obecně však platí, že pokud se nepodá sérum včas, vzteklina představuje pro člověka smrtelnou chorobu. Dříve při pokousání člověka neznámým psem docházelo k podávání séra automaticky. Dnes tato povinnost neplatí, nemyslím si, že je to dobře, protože v okolních zemích vzteklina může být, takže nelze vyloučit zaběhnutí zvířete do ČR. Nota bene – až do teď se ve vesnicích psi hromadně očkovali. Toto může odpadnout jako důsledek povinného „čipování“ (označování) psů.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.