Výzkumník označil svůj vývoj jako spirálový motor (v angličtině Helical Engine). Zařízení pracuje na základě relativistické změny hmotnosti, to znamená zvýšení hmotnosti při dosažení rychlosti blízkého světla ve vakuu.

Aby vysvětlil princip motoru, Burns popisuje krabici s nákladem uvnitř, na jehož koncích jsou připojeny pružiny spojující náklad se stěnami boxu.

Efekt spočívá v tom, že ve vakuu bude skříň kmitat a zatížení zůstane nehybné. Pokud dojde k náhlému zvětšení hmotnosti zátěže během kmitání, způsobí to náraz.

V případě spirálového motoru jsou iony zátěží a krabice je obvod, ve kterém se částice pohybují. Obvod je šroubovice nebo otevřená spirála.

Iony se zrychlují na střední relativistické rychlosti, po kterých se jejich hmotnost začíná mírně měnit. Pohybují se tam a zpět podél obvodu a vytvářejí tah v určitém směru.

Přitom by spirála měla dosahovat délky asi 200 metrů a průměru 12 metrů. Kromě toho je zapotřebí 165 megawattů energie k vytvoření jednoho newtonu tahu.

Burns také uznává, že v jeho matematických výpočtech mohou existovat chyby, kterých si sám nevšiml.

Rychleji než světlo

Před rokem jsme informovali o tom, že byl objeven záhadný objekt, jehož rychlost převyšuje rychlost světla.
Astronomové objevili proud částic, který vznikl během události GW170817: srážky a spojení dvou neutronových hvězd. Rychlost pohybu proudu je jenom o něco nižší než rychlost světla, avšak pozorovatelé na Zemi mají iluzi, že se jet přemísťuje čtyřnásobně rychleji než světlo.

Pozorování se konalo pomocí radiointerferometru Very Long Baseline Array (VLBA), anténové mřížky z 10 radioteleskopů. 75 dní po spojení neutronových hvězd byla zjištěna oblast rádiového záření, která se pohybovala natolik rychle, že se to dalo vysvětlit jetem, superrychlým proudem plazmatu.

Proud je podle vědců velmi úzký, odchyluje se o pouhých 20 stupňů od čáry, která spojuje neutronové hvězdy a Zemi.

Malý úhel je příčinou iluze pohybu rychlejšího než světlo, ale skutečná rychlost jetu je rovněž velká — přes 97 % rychlosti světla.