„Je to logické. Už staří Římané říkali „chléb a hry“. To byl recept na zajištění klidu a na zajištění dobré vlády, říká v rozhoru pro Sputnik zkušený politik a bývalý europoslanec Jaromír Kohlíček.

Kohlíček: Druhá věc je, že polská vláda, ať už jakkoli kontroverzní v jiných ohledech, jasně říká, že si chce o spoustě věcí rozhodovat sama. To si myslím, že je také velice populární. A také díky následujícím dvěma věcem: Oni řekli, že základem naší energetiky je uhlí a ještě dlouho bude. A jestli od nás chcete cokoli jiného, tak jsou to takové miliardy, že jsme zvědaví, jak to budete financovat. Zadruhé, my u nás nechceme žádné migrační kvóty, žádné migranty – v Polsku se bude žít jako v Polsku. To, jaký je tam potratový zákon, jaké je tam postavení katolické církve, to jsou věci, které jsou velmi nesympatické. Oni prostě řekli: My si do vnitřních věcí mluvit nenecháme. Jiná věc je rusofobie polské vlády. To ale není záležitost jen této vlády. To je záležitost, která v Polsku je již delší dobu zakořeněná. Já si myslím, že kroky, které podnikla polská vláda, se tím výsledkem voleb jasně potvrdily jako správné.

Mohli byste něco říci k sociálnímu programu PiS?

Jejich sociální program je fantastický, jelikož PiS říká: My nechceme stabilizovat naše obyvatelstvo tím, že budeme přijímat migranty, ani když nemáme pracovníky. My chceme podpořit rodiny, které mají děti. My chceme, aby lidé tady v Polsku měli dostatek dětí a aby tady byli spokojeni. Je známo, že více než dva miliony Poláků jsou v zahraničí. Polská vláda je přitahuje zpátky do Polska. To si myslím, že je velice dobré opatření.  Polsku se v posledních letech podařilo udělat obrovský skok v infrastruktuře. Když se podíváme na čerpání evropských fondů na budování dálnic a silnic, tak Poláci čerpali dvakrát tolik ve srovnání s druhou zemí v pořadí – Itálií. Jejich plány, které znám, na dobudování a vylepšení železniční sítě, pokud budou realizovány podobným tempem jako silniční síť, tak to je věc, která je beze sporu fantastická. To je zlepšení infrastruktury, které zlepšuje dostupnost Polska z hlediska podnikání, z druhé strany to umožňuje lidem, aby využívali ty peníze, které se do toho investovaly. Polsko je z jedné strany vynikající z pohledu sociálních programů a investicí do rodin, a z druhé strany v čerpání evropských fondů je velice dobrým příkladem. Druhý podobný příklad nemáme. Polská vláda v těchto volbách zhodnotila tuhle svoji aktivitu. Mě až překvapilo, že se podařilo dosáhnout takového výsledku.

Váš optimismus ohledně politiky PiS nesdílí Denník.cz. Ten píše, že vyvstává otázka, k čemu chce PiS toto vítězství použít. Jarosław Kaczyński vůbec nezakrývá, že k dalšímu potlačení sdělovacích prostředků, získání kontroly nad soudy, nacionalizací hospodářství a vlastně k plnému ovládnutí společnosti. A to přesto, že již nyní je Polsko pro porušování demokracie vyšetřováno EU. Můžete toto okomentovat?

Pokud má z těch čtyřech bodů, které jste citovala, Kaczyński ve svém plánu, že Poláci budou vlastníky polských podniků, tak s tím můžu jen souhlasit. Díky tomu budou zisky z těchto podniků zůstávat v Polsku. Ty ostatní věci, musím říci, jsou nesympatické, ale otázka je, jak jsou formulovány. Já to vidím například v České republice, kde se nám někdy celý právní systém vzdaluje od ideálu, kdy by měl nezávisle soudit. Podívejte se na některé nesmyslné komentáře, které občas říká pan Rychetský. Při vší úctě k němu a jeho erudici, my se známe ještě z dob poslanecké sněmovny, někdy jsou soudci trochu odtržení od reality a myslím si, že jejich přizemnění, abych tak řekl, je naprosto v pořádku. Druhá věc je svoboda tisku. Jestli se tím míní, když někdo ze zahraničí financuje takzvané „neziskové organizace“, jež potom mají možnost vystupovat v nejrůznějších médiích, nebo je dokonce vlastnit, a toho jsme svědky napříč celou Evropou, tak potom musím souhlasit s Kaczyńským, že tyhle extrémy je třeba potlačovat. To totiž znamená, že někdo z venku naprosto nežádoucím způsobem zasahuje do jednotlivých států. Otázkou samozřejmě zůstává, kde je to dnes a kde už začíná potlačování svobody tisku. To je záležitost pohledu opravdu každého komentátora.

Co můžeme od polské zahraniční politiky po volbách očekávat? Mám na mysli vztah Polska k Evropské unii, USA a Rusku.

Nepředpokládám, že by rusofobie Poláků poklesla. Tam, bohužel, se z tohoto letitého prohřešku nevzpamatují. Co je evidentní – Poláci jsou léta považováni za takovou výspu USA v Evropě. Je pravda, že vláda Donalda Trumpa jim to vůbec neusnadňuje. Jsem velmi zvědav, jak budou i do budoucna Poláci sledovat piruety zahraniční politiky Donalda Trumpa. To je pro ně ten nejdůležitější ukazatel. Teď ztratí předsedu Donalda Tuska, protože tam bude někdo nový. Jsem opravdu velice zvědav, jak se bude zahraniční politika vyvíjet. Jejich rusofobie, která spočívá například v protestech proti Nord Stream 2, proti osazení Opalu daleko více ruský plynem a podobné kuriózní záležitosti, si myslím, budou pokračovat. Poláci mají například velký plán, že budou kdesi u Norska těžit plyn a přes Dánsko a Polsko budou tento plyn distribuovat do ostatních zemí. To vyžaduje vstřícnost ostatních zemí. A tady, vzhledem k tomu, jak Poláci doposud v otázce zásobování zemním plynem postupují, nevidím velkou šanci, že by mohli uspět. Druhá věc je v energetických sítích, kde jsem se dlouho pohyboval. Snad se podaří dobudovat severojižní spojky mezi Polskem a Českou republikou a mezi Slovenskem a Polskem. To je velice důležité pro zasíťování evropských plynovodů.

Z hlediska vnitropolitického to pro Poláky ovšem nic neznamená. Je to úkol vytýčený po takzvané plynové krizi Evropskou unií.  Snad se podaří alespoň trochu přistoupit k realističtější politice směrem na východ. Bude velmi zajímavé sledovat piruety Polska směrem k Ukrajině, kde se od velkého přátelství dospělo k tomu, že Stěpana Banderu tu nemusíme. To je naprosto logické, neboť fašistické skupiny, které se snaží zejména na západní Ukrajině lobbovat, to není nic, co by kdokoli mohl podpořit, ať už je považován za jakkoli málo demokratického. Myslím si, že v tomto bude zajímavé sledovat, jak se tyto vztahy budou vyvíjet, protože to je velmi delikátní záležitost a otázka oné hranice, která se tam několikrát posouvala, a těch masakrů, které tam byly na jedné i na druhé straně, je opravdu velmi zajímavá pro další vývoj. Polsko a Ukrajina mají nesporně už dlouho velmi delikátní vztahy.

Vzhledem k České republice si myslím, že bude snaha posílit alespoň trochu Visegrádskou čtyřku a věřím, že přes všechny kontroverze, které tady byly v minulosti a které budou přetrvávat, se to podaří.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.