Nedalo mi, abych se nepodělila s fragmenty veledlouhého projevu klimatické rebelky, profesorky historie na UMPRUM Mileny Bartlové z Pochodu za budoucnost dětí 2019.

Citace:

Politika provozovaná jako pouhé machinace mocných ve prospěch bohatých nejen nedokázala zabránit katastrofě, o které už třicet let víme, ale naopak ji každým dnem prohlubuje.

Proto dnes stojíme uprostřed katastrofy klimatu a života na celé zeměkouli, mladí i staří, rodiče i děti, ženy i muži. To od nás všech vyžaduje myslet a jednat politicky, ale jinak a šířeji, než bylo zvykem.

Za děti, které ještě nemohou volat, mluví jejich rodiče. Za živočichy, řeky a lesy musíme mluvit všichni.

Co znamená stav klimatické nouze? Přibližně toto:

Přestat subvencovat fosilní průmysl včetně leteckého a automobilového a zastavit výstavbu nových zařízení.

Plánovitě ukončit těžbu a spalování fosilních paliv a zároveň zrušit nynější podporu průmyslovému zemědělství. Namísto toho systematicky podporovat zemědělství ekologické a přechod na rostlinnou stravu.

Ochraňovat krajiny a ekosystémy. A nakonec to hlavní: ukončit ideologii ekonomického růstu a normálnost společnosti zaměřené na zisk.

Copak nechápete, že před důsledky oteplení a rozvratu přírody nikam neutečete? Ani vy, ani vaše děti a vnoučata.

Je určitě nezbytné, abychom všichni měnili své spotřební chování a vychovávali tak své děti. Globální katastrofu ale nelze řešit pouze osobně. Politické vystupování je nutností.

Sešli jsme se, abychom znovu volali k zodpovědnosti ty, kdo naši složitou společnost spravují, organizují a vedou.

Slyšíte, naši politici a političky?

Nemáte moc a prostředky k tomu, abyste si užívali na úkor utlačovaných a chudých. Nemáte právo nevidět, nerozumět a být neschopní.

Každý a každá z vás osobně má především obrovskou, doslova světovou zodpovědnost, protože krizi způsobenou růstem chamtivosti nade všechny meze je nutné řešit zase globálně. To znamená společně, a na to není nikdo příliš malý. Utíkáte se svými penězi do nějakého soukromého umělého ráje před hněvem těch, pro které neumíte zařídit nic lepšího než nedůstojný život, otrávený vzduch, krajinu a vodu, špatně fungující školství a veřejnou správu.

Na závěr povím jednu myšlenku, kterou jsem zatím nikde nepotkala.

Své politiky si díkybohu můžeme volit. Vysvětlujme, prosím, tohle všechno generacím prarodičů, za které tu vlastně trochu mluvím. Ta zodpovědnost za prohrané šance posledních třiceti let – tedy za dobu, kdy už víme, kam růstová a zisková ekonomika vedou, a kdy už žijeme ve společnosti, kterou považujeme za svobodnou – je totiž především na nás.

Milé děti! Prožijete úplně jiný život než vaši rodiče a prarodiče. Chci věřit, že bude jiný, ale dobrý.

Vážená paní profesorko, jistě víte, že školství má být apolitické a vy máte za svou gáži z peněz daňových poplatníků studenty především vzdělávat a tím vylepšit špatně fungující školství, ktaré v projevu kritizujete.

Kdybychom se všichni uchýlili do lesů a strání a živili se jako Mauglí, nevím z čeho byste platila nezbytné účty.

Ve vašem projevu chybí jen setkání s cvikem hatha jógy, pozdrav slunci (ostatně tento symbol visel na utahaném hadru na fasádě UMPRUMky celé prázdniny).

Je hezké být v záři reflektorů, ale u můr to neomylně způsobuje ztrátu orientace.