Zdá se velmi symbolickým, že tím utrpěly právě plány Prvního výboru, který se věnuje odzbrojení a mezinárodní bezpečnosti, a Šestého, jenž má na starosti právní otázky.

Francouzský list Le Monde informoval o prohlubujících se finančních potížích OSN. V nedávném dopise generálního tajemníka Antonia Guterrese svým zaměstnancům se praví, že rozpočet organizace postrádá od konce září 230 milionů dolarů a že „poslední peněžní rezervy mohou být vyčerpány do konce měsíce“.

Příčina tkví v neplacení členských zemí, které přispěly pouze 70 % stanovené částky. Guterres neupřesnil, kdo konkrétně nezaplatil. Avšak sdělil, že se před několika dny obrátil na členské státy s vysvětlením, že činnost OSN financována z regulérního rozpočtu „je v kritickém stadiu“.

Nejchoulostivějším tématem jsou platy 37 tisíc zaměstnanců OSN. Generální tajemník za tímto účelem navrhl následující opatření: odložení naplánovaných akcí, omezení poskytovaných služeb, služebních cest, šetření při nákupu zboží, služeb, elektřiny.

Rozpočet OSN na léta 2018-2019 (bez výdajů na mírové operace) činí přibližně 5,4 miliardy dolarů. Více než pětinu této částky (22 %) poskytují USA, největší dárce.

V Rusku uvažují o stále větších rozporech kolem OSN a o zjevné degradaci této organizace buď z hlediska humanitárních ideálů anebo z pragmatičtějšího hlediska národních zájmů. V obou případech vypadají USA jako destruktivní síla, která cílevědomě sabotuje a ničí základní instituci světové politiky, jenž má hodně zásluh ve vytvoření ať nedokonalého, ale zřejmě nejstabilnějšího a nejhumánnějšího v dějinách globálního systému spolupráce zemí a národů.

Jenže jaksi zapomínáme, že pokud jde o nynější události, je třeba dát USA také za pravdu, která je nutí právě k tomuto chování. Všechno nakonec tkví v tom, jestli mají Američané obětovat vlastní zájmy kvůli zájmům jiných zemí (včetně Ruska) anebo ve jménu společných lidských hodnot.

Příčina, proč se OSN zachovala po krachu SSSR, je prostá: Organizace spojených národů byla největší válečnou kořistí USA jako vítěze ve studené válce.

Tato struktura, kterou budovali přes 40 let a která existovala především jako místo pro součinnost a konkurenci dvou supervelmocí stojících proti sobě, se v devadesátých letech přeměnila v nástroj zahraniční politiky Američanů, kteří zůstali sami na jejím vrcholu.

Formální status organizace se přitom zachoval a dnes můžeme jen hádat, proč USA neprosadily na vrcholu svého vlivu reformu pro ně výhodnou: například radikální změny v Radě bezpečnosti anebo možnost připravit „nepohodlné státy“ o právo veta. Jenže dnes je to vlastně jedno, je to pouhé téma pro abstraktní diskuse, protože včely jim, jak se říká, ulítly.

USA doslova před očima ztrácejí anebo již fakticky ztratily všechny výhody, které jim poskytovala OSN jako klíčová instituce, jež legitimizovala jejich nadvládu ve světě, včetně politického, ekonomického a dokonce vojenského potlačení nepohodlných. Vždyť značná část jejich aktivit proti státům „vyhoštěncům“ byla skutečně podpořena OSN, ať už šlo o mnohaleté sankce proti Íránu anebo vpád do Iráku. Pro stát, který se považoval za požehnanou sílu, která vede lidstvo k radostné budoucnosti, to mělo skutečně velký význam jak z vnějších, tak z vnitřních důvodů.

A nyní se OSN mění pro USA nejen v drahou a neužitečnou zátěž, ale v potenciálně nebezpečnou strukturu, kterou se geopolitičtí odpůrci snaží využít k podkopání amerických pozic ve světě.

A tohle všechno se koná na americkém území a za americké peníze! Je to prostě příkoří.

V této situaci nemají žádné vyhlídky jakékoli plány reformování OSN nehledě na stálé výzvy. Posílení konkurenti, přičemž zdaleka nejen Rusko a Čína se svým právem veta, nedovolí Washingtonu pro ně nevýhodné, ale pro něj ano, změny (které tolik neprozíravě nebyly uskutečněny před dvaceti lety). Kdežto Amerika zase samozřejmě nepřipustí změny, které ještě víc oslabí její pozice.

Takže není divu, že v této patové situaci přijali Američané strategii „když ne my, pak nikdo“, a Organizaci spojených národů čeká zřejmě osud Ligy národů.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.