Spontánní protesty

Tisíce lidí vyšly 1. října do ulic Bagdádu a několika dalších měst. Zatím není jasné, kdo stojí za organizací rozsáhlých akcí, politické síly zatím nepospíchají s přebíráním odpovědnosti. V médiích hovoří o akci jako o „spontánním výbuchu“ následkem nahromaděných sociálně-ekonomických problémů.

Vláda prakticky ihned zablokovala sociální sítě Facebook a WhatsApp, aby zabránila aktivitě protestujících na internetu, a zavedla policejní hodinu. Účinek takového opatření je však těžké hodnotit. Manifestace pokračují.

Hlavní hybnou silou protestů je mládež. Hlavním požadavkem je boj proti nezaměstnanosti a korupci.

Sto mrtvých a tisíce zraněných

Na čtvrtý den demonstrací policie použila slzný plyn, gumové projektily a podle některých údajů začala střílet naostro bez varovných výstřelů. Očití svědci tvrdí, že pracovali ostřelovači. Vláda takové zprávy vyvrací.

Akce však neutichly a brzy přišly zprávy o mrtvých a zraněných. V pátek 4. října počet obětí dosáhl několika desítek osob, podle různých údajů od 44 do 65 lidí. Po třech dnech už bylo mrtvých více než stovka. Mezi nimi osm pracovníků bezpečnostních služeb. Celkově bylo zraněno kolem šesti tisíc lidí.

Proč lidé vyšli do ulic

„Lidé hladoví, proto protestujeme,“ vysvětlil místním novinářům jeden z protestujících. „Máme mnoho ropy, ale nevidíme toto bohatství.“ Irák je na jednom z předních míst v zásobách ropy. Země je však již mnoho let otřásána konflikty ničícími infrastrukturu.

Podle údajů Světové banky má ze 40 milionů Iráčanů kolem osmi procent lidí k dispozici na živobytí méně než tři dolary denně, dalších 57 procent musí vystačit s pěti dolary. Nezaměstnanost je velkým problémem vlády. Oficiálně pracuje méně než polovina práceschopných obyvatel země.

Zato počty krádeží a úplatků jsou ohromující. V seznamu nejméně zkorumpovaných zemí je Irák na konci – zaujímá 168. místo ze 175.

Iráčanům chybí základní věci: voda, elektřina, dobré školy a nemocnice. Obyčejní lidé se necítí bezpečně a nemohou se příliš spolehnout na sociální ochranu. Podle hodnocení Světové banky se pouze třetina občanů domnívá, že má plnohodnotný přístup ke vzdělání, pouhých 20 procent je spokojeno se systémem zdravotní péče a méně než 15 procent považuje své bydliště za bezpečné.

Nejdříve se protestující soustředili na tyto naléhavé problémy. Potom se však objevila i politická hesla – o sesazení Adila Abdula Mahdiho z funkce premiéra.

„Chceme úplný převrat,“ prohlásil jeden z aktivistů protestu. „Chceme, aby ti, kteří jsou u moci, byli postaveni před soud, chceme volit nové tváře, které nemají vztah k tradičním stranám, ty, kteří nemají krev na rukou.“

Jak zareagovala vláda

Abdul Mahdi během prvních dnů nepokojů vystoupil v televizi se žádostí, aby lidé dodržovali „rámec zákona“ a zůstali doma. Omezení přístupu k internetu a policejní hodinu nazval „hořkou pilulkou“, kterou je nutné spolknout. Demonstrace mohou podle jeho slov podkopat základy celého státu. Tvrdil, že bude pracovat na problémech a nedávat plané sliby.

Prezident Barham Sálih naopak odsoudil násilí vůči demonstrantům a požadoval, aby bylo respektováno ústavní právo občanů na protest. Duchovní vůdce iráckých šíitů ájatolláh Ali Sistani vyzval k zastavení eskalace konfliktu, „dokud není příliš pozdě“. Své stížnosti přednesl členům parlamentu – za to, že nezvládají své povinnosti a neprovádějí nutné reformy.

V sobotu 5. října bylo navrženo svolání parlamentního zasedání. Předseda šíitského bloku v parlamentu, který vyhrál loňské volby, Muktada Sadr, vyzval k bojkotu zasedání do té doby, dokud vláda nepředloží plán konkrétních kroků k vyřešení krize.

Mimořádné zasedání se přesto konalo a Abdul Mahdi oznámil, že kabinet vydal usnesení o akutním provedení desítky reforem. Budou se týkat rozdělení země, povolávacího rozkazu a sociálních dávek potřebným rodinám. Kromě toho bylo 7. října oznámeno, že vůči vojákům podezřelým z použití nadměrné síly bude zahájeno vyšetřování.

Co říkají odborníci

Příčinou akcí bylo rozhodnutí premiéra odvolat z funkce zástupce velitele kontrateroristické služby Abd ar-Rahmana as-Sadiho, vysvětlil Sputniku Ruslan Mamedov, koordinátor blízkovýchodních projektů Ruské rady pro mezinárodní záležitosti.

„Je to jeden z nejuznávanějších vůdců, mnozí Iráčané v něm vidí národního hrdinu, který zvítězil nad IS*,“ říká odborník.

Premiér vysvětlil převedení as-Sadiho na ministerstvo obrany tím, že příliš často jezdil do zahraničí, ale takové zdůvodnění lidi nepřesvědčilo.

Hlavní příčinou všeobecné nespokojenosti je účinek neoprávněných očekávání od nové vlády po parlamentních volbách, které se konaly v květnu 2018.

„Po válce v roce 2003 se současnému Iráku již nepodařilo dosáhnout předválečné úrovně sociálně-ekonomického rozvoje. Početné problémy v této oblasti dosáhly kritického rozsahu a vylily se do ulic největších měst,“ řekl v rozhovoru se Sputnikem Denis Mirgorod, hlavní vědecký pracovník vědecko-výzkumného ústavu strategických výzkumů.

Celých 16 let po svržení Saddáma Husajna vedení vysvětlovalo absenci pokroku složitým poválečným obdobím a obnovou země. Abdul Mahdi byl v letech 2005-2011 již viceprezidentem země. Pro mládež je ztělesněním té vlády, která dlouhé roky nedokázala vyřešit problémy.

„Lidé chtěli vidět nové tváře, očekávali reformy, ale nakonec vše zůstalo při starém,“ uvádí Mamedov.

Odborník zdůrazňuje: protesty nemají ani konkrétního vůdce, ani jasný program. Proto zatím neznamenají reálnou hrozbu pro regionální bezpečí ani stabilitu vlády.

„Nyní je nejdůležitější to, aby se k demonstrantům nepřidaly sunnitské provincie. V takovém případě by oficiální Bagdád dostal zelenou k mnohem tvrdším metodám pod záminkou boje proti terorismu,“ domnívá se politolog.

*Teroristická organizace zakázaná v Rusku

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.