Zbyněk Fiala |
Jak by se to mohlo stát? Nepotřebujeme k tomu ani dovoz recese ze zahraničí, a ne, že by nebylo zaděláno. Dokonce i příznivý vývoj je nebezpečný, například kdyby se zmírnilo napětí na trhu s byty. Kdyby se obnovila dostupná družstevní a obecní výstavba. To by byla pro banky přímá hrozba. Kdyby totiž klesly ceny bytů, snížila by se hodnota zástav, za které půjčovaly peníze. Méně kryté úvěry znamenají větší riziko, a při velkém poklesu cen hodně velké riziko. To by neprošlo bez povšimnutí. Proto jsou možná úvahy o podpoře družstevního a obecního bydlení tak důsledně umlčovány.
Podobně nejspíš dopadnou i další nápady, jak posílit nabídku na bytovém trhu. Například kdyby se ztížilo držení prázdných bytů nebo jejich vyčleňování na kšefty s neregulovaným ubytováním. Tlak na ceny způsobuje hlavně vyšší kupní síla cizinců, kteří investují do bytů v naději na další přibližování cen tomu, co znají z domova, a taky na posilování koruny, ke kterému přece jednou musí dojít. Až to pak budou jednou prodávat, dosáhnou vysoké sklizně, která se ještě zvýší v přepočtu do eur nebo dolarů.
Tak to těm cizincům pořádně zdaňme, doporučuje ekonom Michal Skořepa z České spořitelny. On to neřekl zrovna takhle, zvolil kulantnější slova. Mluví o sofistikovaném zvýšením daně z nemovitostí, které by nebylo plošné, ale vztahovalo by se na nemovitosti vlastněné cizinci nebo na nemovitosti využívané nikoliv k dlouhodobému bydlení. S odlišným zdaněním cizinců by asi v EU narazil. Kdyby však zdanění bylo zvýšeno pro všechny, ale byty k trvalému bydlení dostaly slevu, mohlo by to projít.
Znovu se však dostáváme k tomu, jaká hrozná omezení představuje situace, kdy zájmy bank, nemluvě o tom, že zahraničních, jsou důležitější než zájmy lidí. Nezapomínejme přitom, že to, co je pro nás drahé, protože máme třetinové mzdy ve srovnání s Němci, může se zdát jiným laciné. Zbývá proto jediný kanál, jak zabrzdit rozprodej národních příležitostí, a sice důsledně pokračovat v tlaku na růst mezd. Dokud se životní úroveň nepřiblíží sousedům, bude nás děsit všechno rozumné.
Na první pohled se může zdát, že to s tím ohrožením finanční stability nebude tak hrozné. Evropská rada pro systémová rizika je daleko a nemusí všechno vědět. Rychlý růst úvěrů na bydlení se už letos zastavil. Může za to zpřísnění podmínek pro poskytování hypoték, které ČNB zavedla jen jako doporučení, ale banky je v drtivé většině dodržují. Tato doporučení vycházejí z představy ČNB, že ceny bytů jsou předražené aspoň o deset procent. Hypotéka by proto neměla přesáhnout 90 procent ceny nemovitosti, takže kdyby se to srovnalo, je to pořád kryté. Požadavek spoluúčasti alespoň 10 procenty také odradí zájemce, kteří nemají vůbec žádné peníze.
Zvedají se také požadavky na různé formy bankovních rezerv, takže u těch největších vedle základního požadavku, aby vlastní kapitál dosahoval výše aspoň 8 procent aktiv, přiskakují další protikrizové a stabilizační povinnosti. Ve výsledku musí mít největší banky až 18 procent kapitálu a rezerv. K tomu drží ještě kapitálové přebytky, pro které nenašly uplatnění.
Příjmy domácností už rostou, mediánový čistý příjem domácností čerpajících hypotéční úvěr v posledních čtyřech letech vzrostl z necelých 32 tis. Kč na 39 tis. Kč, tedy více než o čtvrtinu. Jenže mediánová cena zastavené nemovitosti rostla dvakrát rychleji, z 1,6 milionu korun z roku 2015 na 2,4 milionu korun roku 2018, tedy skoro o polovinu.
Přifukování cen nemovitostí má dost zběsilý průběh, za poslední tři roky už to je více než o třetinu, a to je nejvyšší vykázané tempo růstu cen v EU. Najdeme to jako jeden ze zneklidňujících grafů ve zprávě ČNB o finanční stabilitě.
https://www.cnb.cz/cs/financni-stabilita/zpravy-fs/
Ale co když je hlavní hrozbou stability právě naše bída obklopená bohatstvím? Co když chybí konkurenceschopnost podnikatelům, žijícím v polštářích laciné práce, a těm, kdo určují pravidla? Jak naložit s jejich zprávou, že systém, který tu vytvořili, je nereformovatelný?