Jak zveřejnil server Aktuálně.cz v příspěvku z 3.10. (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/tomas-halik-gott-pohreb-devalvace-hodnot-a-moralni-kyc/r~1a8cc9ace5c111e988f50cc47ab5f122/), tak „katolický kněz Tomáš Halík ostře kritizuje záměr státu podílet se na uspořádání pohřbu Karla Gotta. Hovoří o ‚naprosté devalvaci hodnot a morálním kýči‘…“

„Projevit úctu k uměleckému talentu zemřelého je jedna věc, šílený a nevkusný nápad s národním pohřbem v katedrále věc druhá,“ uvedl Halík v prohlášení, které má deník Aktuálně.cz k dispozici. V něm uvádí, že nejde opomenout Gottovu normalizační minulost.

„V tomto pokusu o mýtizaci hvězdy normalizačního zábavního průmyslu jde nejenom o projev naprosté devalvace hodnot a morální kýč, nýbrž i o politicky účelovou interpretaci našich moderních dějin a také o další pokus zatáhnout náboženské a církevní symboly do politiky zemanovsko-babišovského populismu,“ kritizuje Halík. Uspořádání státního pohřbu (pozn.: dnes už jen pohřbu se státní spoluúčastí) pro Karla Gotta by považoval za projev hrubé neúcty nejen vůči hrdinům disentu a „skutečným tvůrčím umělcům“, nýbrž i vůči ohromnému množství občanů, kteří se před komunistickou mocí nesklonili.

Na to je nutno reagovat. Církev nemá právo odepřít pohřeb žádnému katolicky pokřtěnému, pokud veřejně od víry neodpadl, neštval a nepodněcoval proti ní, nebyl členem spolků Církvi nepřátelských (např. svobodných zednářů) a nesetrval v tomto stavu až do své smrti. Tak jsem se učil v tajném studiu teologie za totality.

Karla Gotta nechali rodiče katolicky pokřtít. Jeho náboženská formace v dětství a mládí byla ale, pokud je mi známo, nulová. Ke katolické víře se veřejně nikdy nehlásil, jeho osobní a mravní život byl bouřlivý, měl nemanželské děti. Po své svatbě v již pokročilém věku se však umoudřil a žil spořádaným rodinným životem. Proti Církvi nikdy veřejně nevystupoval, naopak v posledních letech dával najevo v různých mediálních rozhovorech hlubší zájem o duchovní hodnoty. Bylo zřejmé, že poctivě hledá. Některé jeho písně mají určitou pozitivní duchovní náplň, proto jsem ho jako zpěváka měl vždycky rád. Jeho gramofonová deska někdy z přelomu 60. a 70. let „Vánoce ve zlaté Praze“ mne vždycky dokáže dojmout až k slzám. To, s jakou procítěností tam Gott zpívá Tichá noc…, mi pokaždé připomene výrok poručíka Columba ze stejnojmenného seriálu, když usvědčil z vraždy a zatkl jednoho zpěváka country: „Víte, přesto si ale myslím, že když někdo tak krásně zpívá jako vy, tak nemůže být zlým člověkem.“ Když někdo s takovým procítěním zpívá Tichou noc, Adeste fideles a další koledy tak jako Gott, ten nemůže být sluhou Antikrista. Měl jsem možnost se s ním před pár lety osobně, byť jen letmo, setkat. Udělal na mne dobrý dojem svojí skromností a vřelým, srdečným vystupováním. Proto si podle mne rozhodně zaslouží církevní pohřeb, a to i z katedrály a se státní spoluúčastí, pokud rodina nemá námitky.

Podle prof. Halíka byl ale Gott „hvězdou normalizačního zábavního průmyslu“. A on nebyl „hvězdou normalizační sociologie a psychologie“? Za komunistické éry když zpěvák chtěl zpívat, herec hrát, učitel učit, vědec bádat, tak musel být s režimem zadobře a „v linii“. Ne každý měl odvahu stát se disidentem. Já jsem přesto tuto cestu zvolil a přiznám se, že rozhodování nebylo pro mne jednoduché, proto vůbec neodsuzuji ty, kteří náleželi k většinové tzv. „šedé zóně“. Pokud neudávali a nevyřizovali si zákulisními manipulacemi s někým „osobní účty“, tak mají mou úctu a respekt jako slušní lidé. O Gottovi nevím, že by se choval vůči někomu podle a unfair. K jeho cti bych též rád uvedl, že nikdy nezpíval politické písně oslavující stranu a vládu.

A jak to bylo s Halíkem, který se samozvaně pasuje do role mluvčího „hrdinů disentu“ a považuje pohřeb se státními poctami pro Gotta za jejich urážku? Hanba jej musí přímo fackovat. Vždyť získal doktorát za normalizace r. 1972 svým spisem Křesťanství jako utopie! Četl jsem ho a je psán z jasně marxistických pozic, Halík v něm podkuřuje komunistické ideologii. Kdyby to nedělal, tak by mu dizertační práci odmítli, to je jasné. To je tím neomluvitelnější, že on na katedře sociologie, kterou vystudoval, si mohl zvolit jako téma dizertace naprosto neutrální téma, např. o nikotinismu v české populaci. Přesto si vybral právě to ideologické, aby se zalíbil režimu – a to byl prý pět let po konverzi ke Katolické církvi, čili svoji víru zapřel.

A „hrdina disentu“? Halík mnohokrát psal ve svých knihách, jak byl prý pronásledován a jak se podílel na práci disentu (aniž kdy uvedl kolnkrétní fakta). Jenže zveřejněné písemné materiály vypovídají o něčem jiném. Byl zaměstnán jako sociolog a psycholog do r. 1982 na komunistickém ministerstvu těžkého strojírenství, poté v protialkoholní léčebně v Praze U Apolináře. Na ministerstvu přednášel komunistickým ředitelům státních podniků o životním prostředí, k tomu byl zván i do tehdejší NDR. Absolvoval tzv. Večerní univerzitu marxismu-leninismu. Písemné dokumenty z prověrek jej hodnotí vysoce pozitivně, prý odsuzuje antikomunistické síly atd. Tyto všechny dokumenty z Halíkovy minulosti mnohokrát publikovali doc. Jelínek a dr. Solis. On však přesto se identifikuje s rolí disidenta a perzekvovaného odpůrce komunistického režimu. To lze přirovnat k bankovnímu lupiči, který si stěžuje, jak sám byl prý vyloupen, jakou újmu tím utrpěl a bere na sebe úlohu obránců všech, kdo se stali obětí přepadení banky. Nota bene v době, kdy my, skuteční disidenti, jsme nemohli jezdit už ani do tzv. lidově demokratických států, protože nám sebrali pas, Halík si jezdil suverénně na „kapitalistický“ Západ, kam se tak honem každý nedostal.

A ještě další aspekt: Proč Halík stejně ostře nevystoupil před osmi lety proti Havlově pohřbu přímo z katedrály? Ne, nechci „fušovat do řemesla“ tehdejším církevním i státním představitelům a trousit rozumy, jestli si to Havel zasloužil či ne, ale jedno vím jistě: Gott rozhodně více, než on. Proč? Gott na rozdíl od Havla neodmítl svátost umírajících od katolického kněze (rodina k němu duchovního nezavolala, resp. nestačila už zavolat). Je známo, že Havel přijal krátce před smrtí tibetského dalajlámu a vyzpovídat se u katolického kněze odmítl. A určitě se měl z čeho zpovídat, jeho mravní život byl mnohem horší než život Gottův, aniž zpochybňuji jeho osobní odvahu, jakou za komunismu prokázal.

Halík by udělal nejlépe, kdyby mlčel. Svým vyjádřením na téma Gottova pohřbu se posoudil a odsoudil sám.