Poznámka: Proč nechtěli být naši dnešní mluvčí citováni pod svými jmény. Jeden to vysvětlil: Když už se „útočí“ po smrti Karla Gotta i na takovouto veličinu (zda si zaslouží státní pocty či nikoli, zda po něm má být či nemá být pojmenováno to a ono), je situace v ČR, dle našeho mluvčího, celkově taková, že Sputniku bude muset stačit jenom základní sdělení bez uvedení toho, kdo hovoří.

Jak si budeme pamatovat Vlastu Chramostovou?

Mluvčí z oblasti disentu a hudby: Významnou částí jejího disidentského života byla bytová divadla, kde umělci (zakázaní) se mohli před veřejností realizovat. Veřejnost byla limitována velikostí bytu, nicméně bylo to důležité a známé kulturní centrum doby. Byla pojmem disidentských kruhů díky svým názorům.

Přála si dodržování Helsinských dohod, chovala úctu k Janu Palachovi. Jednou jsme šli po Václavském náměstí a kladli jsme tam kytičku Palachovi. Byla to legenda politická, ale i herecká, jak dokládají její mnohočetné role. Zde by se dalo říct – „tečka“.

Domníváte se, že by se měl herec politicky vůbec angažovat? Jeho/její profese jej předurčuje k tomu, aby na sebe bral podobu rozličných fiktivních hrdinů. Velmi nadsazeně a zjednodušeně řečeno: dá se herci celkově věřit, jakmile se začne prezentovat v civilním životě, nadto pak i politickými názory?

Vlasta Chramostová v divadelní adaptaci Čechovovi hry Námluvy

No, ona se prezentovala jako herečka, stala se slavnou. U slavných osobností je to pak trochu jinak. Je otázka, nakolik je to povinností, či vítanou možností, aby se takováto VIP vyjadřovala i mimo svůj profesní okruh. Skoro bych řekl, že takovýto status možná zavazuje vyjadřovat se občas k obecním věcem, což ona statečně činila, v seznamu mluvčích Charty však tuším, na rozdíl od Marty Kubišové, nefiguruje.

Ona s manželem Stanislavem Milotou byli známými postavami. Byla to slavná dvojice. On zemřel v únoru tohoto roku.

Co jejich přátelé. Pomáhali jim po roce 68?

Pohybovali se ve skupině divadelníků, čili to zahrnovalo spisovatele, intelektuály tohoto zemního života. Měla hodně přátel. Na prvním místě byl Václav Havel.

A jejích posledních 30 let po listopadu?

Byla známá osoba, byla v centru zájmu všech zpravodajských služeb z různých zemí. Západní ambasády o ní velice dobře věděly. Měla i lidský vztah k emigrantům, k Landovskému. Snad znala i spisovatele Kunderu. Vše se točilo kolem „vyššího intelektuálu“.

Co tzv. její svazácká minulost?

Ano. Bezpochyby. Z dnešního pohledu by to vypadalo jako defektní položka v životopisu. Jenže tehdy se budovala republika. Se všemi postnacistickými diverzanty se ještě nezatočilo. Zažil jsem to, můžete mi věřit, že to byla doba nelehká. Stavělo se na čistém entusiasmu. Dnešní lidé se jen tak do těch poměrů nevžijí. Přece hrozilo, že vypukne třetí světová válka. Byly zde živé pozůstatky německého řádění, lidi z koncentráků. Ona byla na straně, odsuzující mnichovanství (zradu) našich předválečných spojenců. Z tohoto hlediska to chápejte. Československý svaz mládeže byl efektivní platformou.

Poznámka: Bylo nám řečeno, že tenkrát to bylo opravdu těžké. Vždyť i taková hvězda jako Jiřina Bohdalová se musela vracet na výsluní oklikou přes brněnskou ČST.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce