Předchozí exempláře Phoebodusu byly známy pouze z náhodných nálezů zubů a hřbetních ploutví. Jejich měkké chrupavkovité kostry byly zřídka zachovány, takže kompletní zkamenělina je pro paleontology velkým úspěchem. Žralok, který žil asi před 370 miliony let, měl tělo dlouhé něco přes metr, plochou hlavu a dlouhou čelist.

Ve své struktuře se starověký druh podobal jedné z reliktních ryb, které přežily do současnosti – žralok límcový (Chlamydoselachus anguineus). Jsou podobní například neobvyklou strukturou svých zubů. Žralok límcový a druh Phoebodus mají zaoblené zuby, které jsou špičaté a obrácené dovnitř.

Odborníci předpokládají, že je to spojeno se způsobem lovu žraloka Phoebodus saidselachus: takové zuby mu nedovolily silně kousat kořist, jak to dělá většina dnešních žraloků. S největší pravděpodobností reliktní ryby jedly přibližně stejně jako hadi. Takové zuby umožnily oběť zadržet, než ji úplně spolkli.

Starověcí žraloci zanikli asi před 300–360 miliony let, během období karbonu. Celá kostra Phoebodus saidselachus  byla zachována, protože oblast nálezu byla pokryta mělkým mořem. Tělo mrtvé ryby bylo pokryto sedimentem a omezená cirkulace vody a nízká hladina kyslíku mu umožnila zkamenět, aniž by ho pohltili mořští lapači nebo zničily bakterie.

Fosilie byla velmi křehká, takže se vědci rozhodli ji nevytahovat z kamene, ale prozkoumat pomocí počítačové tomografie. U kostry bylo nalezeno několik lebek stejného druhu žraloků.

Nalezená kostra umožnila pochopit, že staré ryby vyvinuly stejné způsoby lovu jako některé dnešní. Není to první takový objev. Minulý měsíc vědci z Chicagské univerzity provedli tomografii fosilie žraloka, která je stará 335 milionů let. Studie ukázala, že toto starobylé stvoření se živilo stejným způsobem jako dnešní žraloci chůvy - sají a filtrují spodní kal.