Odborníci prozkoumají dva zuhelněné svitky, které patří do sbírky z 1 800 starověkých dokumentů. Zbytky knihovny byly nalezeny v roce 1752 při vykopávkách ve starořímském Herculaneu, které bylo stejně jako Pompeje zničeno sopečnou erupcí. Svitky se nacházely v troskách vily, která patřila pravděpodobně švagrovi Julia Caesara.

Pokusy tyto svitky rozvinout měly za následek jejich skoro úplné zničení nebo vybledání inkoustu na vzduchu. Použití rentgenového záření se také pokládalo za pochybný způsob, protože inkoust obsahuje uhlí, které nevytváří na snímcích kontrast mezi textem a papírem. Inkoust obsahuje zároveň i nepatrné množství olova, je ho ale příliš málo, aby se daly texty přečíst jen pomocí rentgenografie.

Nový přístup spočívá v tom, že umělý intelekt bude rozebírat rentgenové snímky a zjišťovat nepatrné rozdíly (například změny ve struktuře vláken papyru) mezi místy, kde se nachází inkoust, a prázdnými místy na papíru. V současné době se tento systém učí na vzorcích textu viditelných prostým okem. Výzkum svitků začne v nejbližších měsících.

Technologie výroby svitků

Před měsícem jsme informovali o tom, že vědci objevili stopy neznámé starověké technologie, která se používala při výrobě svitků od Mrtvého moře, jež jsou staré okolo dvou tisíc let.

Vědci analyzovali chemické složení malého fragmentu Chrámového svitku širokého asi 2,5 centimetrů. Tento Chrámový svitek se liší od ostatních rukopisů tím, že jeho text byl umístěn na vnitřní straně zvířecí kůže. Inkoust byl přitom nanesen na vnější anorganickou vrstvu těsně nad povrchem kůže. Vědci objevili podivnou směs síry, sodíku a vápníku, která zakrývala svitek před napsáním textu. 

Složení anorganického povrchu, díky kterému je svitek jasný a elastický, neodpovídá slané vodě Mrtvého moře, což značí, že tato technologie mohla být zpočátku použita v jiné oblasti. Očištěná, vysušená a napnutá zvířecí kůže byla obvykle natírána mořskou solí, tudíž mohou vědci určit oblast, ve které byl pergamen vytvořen.

Podle odborníků výsledky naznačují, že k výrobě svitků ve starém Blízkém východě se využívalo několik technologií. To ostře kontrastuje se skutečností, že ve středověku se používala pouze jedna metoda.