Písně Karla Gotta nijak zvlášť neposlouchám.

Taky jsem spíše „Krylovec“. A nesdílím ani, dle mého, pokrytecké „o mrtvých jen dobře“. Myslím, že o každém podle jeho „zásluh“. ALE! Jsem přesvědčen, že slušný člověk má mít jistou míru úcty a respektu. Ponechat si ke svým soudům a odsudkům odstup. Už z piety k pozůstalým. Ať už umře kdokoliv, jde přece v první řadě o člověka. A Karel Gott byl kromě velkého umělce a velkého Čecha (Čechoslováka) především slušným a velkým člověkem, jak potvrzují v drtivé většině ti, kteří ho znali. I jak ho známe my – jeho neznámí – z jeho vystoupení a rozhovorů.

Ať už si o Karlu Gottovi myslíme cokoliv, bezesporu byl velkou osobností, velkým umělcem, zpěvákem, profesionálem, ale především slušným a pokorným člověkem, který navzdory své slávě dokázal zůstat nohama na zemi. Potvrzuje to jak drtivá většina těch, kteří ho znali, tak i s ním zaznamenané rozhovory či vystoupení.

Karel Gott vs. Karel Kryl. Dvě různé cesty, dva velcí lidé

Nepamatuji si, že by Karel Gott kdy veřejně proti komukoliv konkrétně řekl křivého slova. Z mé zkušenosti ho většina lidí měla ráda, ať už jako zpěváka nebo člověka. A respektovali ho i ti, které jeho písně nijak zvláště neoslovovaly, kam se řadím i já. Napříč svými bublinami – a že jich je – osobně neznám jediného člověka, který by Karla Gotta nenáviděl. Bezesporu lidi spojoval. Více než kdokoliv jiný v naší Československé a České republice.

Proč asi chtěl Václav Havel a lidé okolo něj Gotta s Krylem společně při zpěvu hymny v prosinci 1989? Jeden emigroval, bavil lidi svými písněmi a tepal do bývalé garnitury ze zahraničí. Druhý zůstal v zemi, netepal do garnitury a bavil miliony lidí a rozdával jim radost v nelehké době přímo z místa činu. Karel sám říkal, že není bojovník na barikády. Je zpěvák a chce rozdávat lidem radost. Neslyšel jsem, že by komukoliv uškodil, ba spíše se až nyní ozývají opačné hlasy.

Kdo z těch dvou učinil lépe? Kdo byl našim lidem a naší zemi platný více? Těžko soudit – a proč vůbec. Oba beze sporu dokázali velké věci. Oba byli u nás nedostižní ve své umělecké činnosti a oba si zaslouží nejvyšší uznání. Dva v určitém ohledu protipóly, které i napříč svými posluchači spojovaly společnost.

Gott a Jágr. Od nich bychom se měli učit jak spojovat

Mohu-li soudit, tak právě v tomto ohledu – ve spojování – je Karel Gott ještě spolu s Jaromírem Jágrem v naší kotlině zcela vymykajícím se úkazem. Pan Gott však přece jenom ještě ční o jednu úroveň výše, a to navzdory (nebo díky) dvěma různým režimům.

Samozřejmě, že ho nemiluje a neobdivuje deset milionů Čechů. Řada lidí je kritická k jeho působení za komunistického režimu. Je to legitimní. I já mám v tomto ohledu výtky. Nic ale není černobílé. Ani Václava Havla nemilovalo deset milionů. A myslím, že z tohoto ohledu by zřejmě vyhrál první jmenovaný.

Dvojí metry do pravdy a lásky oděné zloby a nenávisti

Hlava mi pak nebere odsuzování a soudy, s nimiž hned v den oznámení Gottova úmrtí vyrukovala řada těch, kteří se nezřídka ohánějí spojováním, pravdou a láskou. Všichni ti Šafrové, Bělobrádkové, Mitrofanovové, Klvaňové, Halíkové, Bakalovi Respekti, kteří hrdinně pozvedli meč proti Gottovu fungování v bývalém režimu a znovu tak na sobě samých ukázali, kolik hnisu a nenávisti jejich bezedná láska skrývá.

Jsou přitom k smíchu, když si člověk uvědomí, že na druhé straně až orgasticky adorují třeba bývalého kariérního komunistu, generála Petra Pavla (jenž by podle všeho táhl i v čele Turků, kdyby se otočila situace), u něhož je zřejmě minulost odpuštěna. Důvod? Na rozdíl od Karla Gotta se totiž Pavel a jiní pozdní disidenti přidali k jejich sektě vyznávající jednoho jediného a jeden jediný žádoucí světonázor. Podobným cílem nenávisti jako Karel Gott je třeba i Jaromír Nohavica, který se rovněž nedal strhnout k současnému levnému hrdinství.

Karel Gott si se všemi svými odstíny dle mého zaslouží veškerý respekt a úctu. Klidný odpočinek, Mistře!