Antikrist?

Už to je antikristovské, že toto téma

je v církevních obcích tabu

Všichni křesťané jsou vyzváni, aby čekali na opětovný příchod Krista. Než však Kristus přijde, objeví se podle biblického svědectví Antikrist, Boží Protivník, který se staví na Kristovo místo a vystupuje proti němu. Kdo to však je? To je velice důležitá otázka, protože spása nebo zavržení člověka závisí na tom, zda se bude hlásit ke Kristu, nebo k jeho Protivníku. Ve 20. století byly označovány totalitní nacistické a komunistické systémy za ztělesnění Antikrista. A kde se skrývá dnes?

                                                

_{1. V církvi}

Říkám to otevřeně. Jinak se nikdo nevzruší, protože jsme si zvykli na přikrášlování zpráv o stavu církve. Ale to není můj názor, nýbrž výpověď, obsažená v Novém zákoně. Hledat ho za každým rohem byla by jistě chybná interpretace. Máme totiž co do činění s mocností, která se dovedně maskuje, která je skrytá, neviditelná, obtížně k nalezení. Je možno ji odhalit jen tak, že při následování Krista ji odhalujeme osvíceným zrakem víry (Ef 1,18). Bez zjevení (stržení masky) to nejde. Musíme si všímat poselství Písma svatého.

2. Co říká Písmo

Kořeny nacházíme již ve Starém zákoně. Tam se popisuje, že Antikrist ohrožuje bohoslužbu. V Danielovi 9,27 se mluví o znesvěcení chrámu, aby byl nepoužitelný, tedy nikoliv o jeho zboření. O zboření mluví teprve Ježíš Kristus. Zjevuje přitom svým učedníkům: Přijdou mnozí pod mým jménem a budou říkat: ‚Já jsem to.‘ A mnohé svedou (Mk 16,6). Budou to samozvaní „spasitelé“, kteří budou slibovat blaho národům a světu a prosazovat své představy o absolutní moci. Budou pronásledovat ty, kteří nejdou s nimi. To, co nám chce Ježíš říct, je potřeba pastorace, která na to připravuje a falešné proroky demaskuje.

Pavel se toho ujímá a dále to rozvíjí, protože vidí něco nového – další vystupňování: Nedejte se žádným způsobem od nikoho oklamat. Napřed totiž musí nastat odpad (mnoho lidí odpadne od víry) a objevit se člověk skrz naskrz hříšný (2 Sol 2,3). „Člověk skrz naskrz hříšný“ nemusí být jednotlivec, to může být celý národ, který je posedlý rozkladem pořádku, obcházením zákonů, zlobou, opouštění mravnosti a lidskosti. To může být také většina lidstva. Později u sv. Jana v jeho 1. listu se objevuje jméno: To je ten Antikrist, který popírá Otce a Syna (2,22). On nepřichází zvenčí, nýbrž je uvnitř obce. On je souhrnné označení těch, kteří zpochybňují a popírají božství Ježíše Krista. Ti jistě zastupují jakousi formu křesťanské víry, ale již nemohou říkat Kristus, ale jen Ježíš. Jsou to, moderně řečeno „jezulogové“, kteří pokládají Ježíše za velkého etického učitele, ale nevěří v něho jako v našeho Pána a Spasitele.

Přímo provokativní poselství nacházíme ve Zjevení sv. Jana. Ve 13. kapitole vystupuje z moře šelma ... a celá země se dívá po šelmě s úžasem (13,1.3). Je to pravděpodobně ten nejstrašnější obraz Bohu nepřátelské světové moci, která spojuje náboženství a politiku. Antikristovské je mnohotvárné, tak bychom mohli shrnout toto svědectví Písma. Dozrává v mnoha rozličných podobách až ke konečné podobě: Antikrist přichází. On už zde byl a přichází stále znovu, až ke svému poslednímu nejvystupňovanějšímu a nejvyzrálejšímu zjevení. (Viz Karl-Heinz Michel: Bolesti posledního času. O aktualitě biblické apokalyptiky. Giesen.)

3. O čem církev mlčí

Současná církev mlčí o tajemné podobě Antikrista. On totiž podle svědectví Písma vzejde ze samotné církve, a to

- skrze Boha urážející rituály, které nemají podklad v Písmu svatém, a skrze odbožšťování bohoslužby;

- skrze rozmáhající se nepravost a nezákonnost (Mt 24,12), protože schází přesná rozlišovací schopnost svědomí, které je v mnohém směru zastaralé;

- skrze totalitní nároky, jako by církev odpovídala za společnost a za svět;

- v teologických tendencích, které spojují náboženství s politikou a vyvolávají nárůst všeho toho, co se nesmí říkat, pokud člověk nechce být označen za konzervativního, nevědeckého nebo nezdravě zbožného, přičemž nikdo neví, kdo to určuje. Tuto „mlčenlivou nadvládu“ je třeba označit za projev Antikrista a je třeba o ní mluvit.

_{4. Antikrist hlásá lásku, ale bez utrpení}

Antikrist vystupuje v podobě negativního předchůdce přicházejícího Krista. Dokud však opravdu nenastane konec světa, není možno ho identifikovat se žádnou osobou, ani s Hitlerem, ani Stalinem, Saddámem Husajnem nebo Bin Ládinem. Nejdříve se objevují antikristovské projevy, směry a struktury a o ty se nyní jedná. Abychom je odhalili a strhli jim masku, je třeba přesně dešifrovat pojem „Antikrist“. Zpravidla ho chápeme jako ztělesnění zla. Ale to není jeho viditelná strana.

On se nazývá Antikrist a má proto své předmostí v církvi. Vystupuje na místě Krista, a proto chce zastupovat to, co se jeví jako dobré, vítané, u mnohých oblíbené, ale co Kristus označil za klamné. Antikrist hlásá lásku, zmenšování utrpení, to, co zmírňuje životní boj a co osvobozuje sexualitu od všeho omezování. On odstraňuje nenarozený život, protože se z nějakého lidského osvíceného důvodu jeví jako nežádoucí. Odnímá starým a nevyléčitelně nemocným lidem život, aby je ze soucitu vysvobodil od trápení. On problematizuje Desatero a nahrazuje ho stále více novějšími mravními představami: ty křesťanské pokládá za překonané, zastaralé, nepoužitelné a ohrožující sebeurčení člověka. Zaměňuje z počátku oprávněný osvobozovací boj za nelidský teror, který přináší hrůzu a smrt nevinným lidem. A jak často za tím stojí náboženství jako potvrzení, ospravedlnění a hnací síla. Ani křesťanství toho ve svých dějinách nebylo ušetřeno. Antikrist ztělesňuje, zastupuje a hlásá to, co se v současné epoše vnucuje jako humánní, osvěcující, hodné souhlasu a bezpodmínečně nařizované. Jedním slovem: Podstatou a znamením antikřesťanství je to, že vystupuje v masce dobra a pomoci v největším soužení, které nás postihlo, a také s nátěrem morální nezávadnosti. Je to jako osoba nebo jako poselství, které je třeba přiřadit k těžce rozeznatelným starozákonním prorokům spásy.

5. Většina křesťanů padne Antikristu za oběť

Antikřesťanství vystupuje nejdříve jako duchovní zjevení, nikoliv jako osoba. Ale jako všechno duchovní má snahu se „vtělit“. Chce se stát tělem, osobou a uhnízďuje se v myšlení lidí. Protože však v sobě pečlivě skrývá, že věci jsou ve skutečnosti postaveny na hlavu a pracují proti Kristu, proti Písmu, proti víře, proti církvi, jen málokdo je rozpozná. Proto, jak říká Solov­jev, který napsal v roce 1900 nejhlubší a nejzasvěcenější spis o Antikristovi, většina křesťanů mu padne za oběť. Nerozpoznají „znamení doby“, na které Ježíš upozorňoval apoštoly a obec věřících.

6. Kristus ho přemůže

Dnes existují struktury, zjevení a hnutí, která – povětšině nevědomky – slouží Antikristu. Dojde k tomu, že se, jak praví Písmo, stane absolutním mocenským centrem univerzálního absolutismu. Až dosud mají však věřící skrze Ducha Svatého dar rozlišování a schopnost neviditelného nepřítele rozpoznat a vidět i v jeho přestrojení. Ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Kristus ho přemůže. Proto končí poslední kniha Písma nepřekonatelnou písní chvály Bohu a Zachránci, která provází obec věřících i na její křížové cestě.

Komma 24/2004

přeložil -lš-

Má se církev stát liberální a tím populární? Nebo má trvat na svých hodnotách?

Církev tu není na to, aby dávala jen líbivé odpovědi. Někdy musí vyslovit i odpovědi, které dráždí, které odporují běžným módám. Nejde jen o to, být oblíbený. Protože když jsme liberální a každému dáváme za pravdu, není to ve skutečnosti nějaká oblíbenost, nýbrž zneužívání.

Víra není záležitostí většiny a statistik. Duch Svatý není automaticky tam, kde je většina. Je třeba, aby se církevní představitelé také radili na nejrůznějších úrovních.

Biskup Manfred Schauer, Innsbruck

Ilustrace: Luca Signorelli, Kázání Antikrista. Orvietto, detail

https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=antikrist-je-tabu