Když vás vymažou, vymažou i každou stopu o tom, že jste kdy existoval. A v dopisech blízkým po vás zůstanou jen prázdná místa. Už zase.

Už zase žijeme ve světě, kde nejsme doma.

Kde jsme stále na útěku, kde se musíme přetvařovat a skrývat.

Kde hledáme jinotaje, abychom spolu mohli mluvit.

Kde hledáme místa, kam systém nevidí, abychom se mohli potkávat a být sami sebou.

Píšeme v jinotajích, schováváme se do tajných debatních skupin.

Chodíme do skrytých hospod, kde se dá mluvit, pít a kouřit.

Pronajímáme byty načerno, abychom si mohli vybrat komu.

Naučili jsme se obcházet desítky vnucených buzerací.

Systém dohlíží na jakoukoliv maličkost v našem životě.

Čím topíme, co jíme, kdy smíme nakupovat, jakým autem jezdíme…

… Už zase, život v šedé zóně, aby na nás nepadlo oko Velkého Bratra.

Třicet let. To nám to moc dlouho nevydrželo, co?

A tentokrát už není Svobodný Západ, ke kterému bychom mohli s nadějí vzhlížet. Teď jsme to my.

Svobodo, kde jsi?

#1984