Řada pozorovatelů kladně okomentovala prezidentovo přání projednávat téma migrace „bez tabu“, i když v levém křídle byli mnozí šokováni Macronovým projevem, který je považován za pokus nahrávat Národnímu sdružení Marine Le Penové.

Prezidentova volba nové tématiky však nebyla náhodná vzhledem k předvolebnímu kalendáři a výsledkům průzkumů veřejného mínění o vztahu k přistěhovalcům a k jejich integraci v zemi. Jean-Paul Gourévitch v interview pro Sputnik vysvětluje, co se právě děje ve Francii.

„V průběhu desetiletí levičáci zavírali oči na tento problém. V důsledku toho se připojili představitelé nižších sociálních vrstev ke krajní pravici. Děláme totéž, co ty tři opičky – zavíráme oči, abychom to neviděli,“ konstatuje Jean-Paul Gourévitch.

Evropský poslanec za Národní sdružení Gilbert Collard v interview pro Sputnik okomentoval Macronův nečekaný „obrat“ takto:

„V těchto prohlášeních je jeden zajímavý okamžik. Když dělá Macron podobná prohlášení, v nichž si prakticky vypůjčuje naši lexiku, všichni si myslí, že je to dobré. Ale když činíme podobná prohlášení my, všichni si myslí, že je to špatné. Okamžitě nám nadávají do rasistů a xenofobů… ale když to řekne on, tak je to výborné! To je důkaz toho, do jaké míry je manipulováno s převládajícím názorem v masmédiích.“

Výsledky nejnovějšího průzkumu veřejného mínění, který pořádá každoročně Ipsos-Sopra Steria na objednávku listu Le Monde, nadace Jeana Jaurèse a institutu Montaigne, ukazují, že téma imigrace je na 4. místě v seznamu otázek, které má vláda řešit prioritně (32 %). Na prvním místě je ochrana životního prostředí (48 %), na druhém – zvýšení koupěschopnosti (46 %), a na třetím jsou perspektivy rozvoje systému sociální ochrany (45 %).

Mezi respondenty je 63 % toho názoru, že „ve Francii je příliš mnoho cizinců“; 66 % prohlašuje, že „imigranti se celkově nesnaží o integraci“; 64 % „se už necítí pány ve své zemi, jako dříve“ (oproti 60 % v roce 2017). V roce 2018 se zvýšil počet žádostí o poskytnutí azylu ve Francii o 23 % ve srovnání s rokem 2017. Mimochodem: zvláštní zájem francouzských úřadů vyvolává skutečnost, že nejvíce žádostí podávají občané Albánie a Gruzie.

Ne všichni ve vládnoucí straně podporují nový směr politiky Emmanuela Macrona. Vládní zdroj uvádí, že „projednání tématu migrace je kladným krokem“, avšak mezi představiteli pravého a levého křídla ve vládě chybí jednota v přístupu k projednání této otázky.

Důkazem toho, že toto téma je choulostivé, je skutečnost, že 17. září 15 poslanců za levé křídlo strany La République en Marche! zveřejnilo provolání, v němž vyzvali veřejnost, aby „se vyvarovala hysterického napětí v projednávání otázky migrace, které je nepřímo úměrné skutečnému stavu věcí“, a aby „projednávala otázky integrace“.

Se zamlčováním otázky integrace v Macronově diskursu nesouhlasí ani předseda Senátu Gérard Larcher:

„To je nejdůležitější otázka: jak je možné řešit migrační otázku a nemluvit současně o otázce sociálního rozvoje v určitých zemích, o otázce azylu v Evropě a o otázce integrace?“

Marine Le Penová ze své strany prohlásila, že „nevěří“, že Emmanuel Macron zaujme tvrdší postoj v otázce migrace, a obvinila prezidenta z přání získat hlasy pravice před nadcházejícími městskými a prezidentskými volbami.

Sputnik France požádal o komentář odborníka na imigrační otázky a esejistu Jeana-Paula Gourèvitche.

Sputnik France: Jaký je váš názor na možný nadcházející převrat – alespoň slovy – v migrační politice Emmanuela Macrona?

Jean-Paul Gourévitch: V průběhu debat, které se budou brzy konat v Národním shromáždění, budou poslanci projednávat dvě otázky: poskytování státní lékařské pomoci (kterou si občas pletou s administrativní procedurou poskytování nemocným cizím občanům povolení k pobytu ve Francii), a problém práva na politický azyl. A to jsou pouhé dvě složky migrační politiky (patří do ní přece i problémy nezletilých migrantů bez doprovodu, sledování dokumentace zahraničních studentů, možnosti zaměstnání těch, koho Francie přijímá, atd.).

64 % Francouzů „se už necítí pány ve své zemi jako dříve“. Čím můžete vysvětlit tak velké procento?

Nic nového na tom není. Už asi deset let si přibližně dvě třetiny Francouzů myslí, že imigranti nejsou pro zemi kladným faktorem. Relativně nová informace spočívá v tom, že oficiální údaje – údaje Francouzského úřadu pro imigraci a integraci (OFII – Office Français de l’Immigration et de l’Intégration) ukazují, že imigranti tvoří ve Francii 11 % plus 12 až 14 % dětí – přímých potomků imigrantů. To znamená, že přibližně jedna čtvrtina obyvatel Francie má přímý vztah k imigraci. A přitom tyto údaje neberou v úvahu nelegální imigranty. Možná, že to vysvětluje nynější projevy nepřízně vůči imigrantům – v některých oblastech tvoří imigranti se svými rodinami většinu obyvatelstva.

Roste ve Francii imigrační tlak?

Ano, to je nesporná skutečnost. Podíl imigrantů, tedy lidí narozených v zahraničí od cizinců, přesáhl poprvé 10 % obyvatel. Také je poprvé zaznamenáván přirozený přírůstek obyvatelstva mezi potomky imigrantů. Podle statistiky: v roce 2018 ze 758 000 novorozenců mělo 242 107 zahraniční původ, pokládáme-li za 100% cizího původu takové dítě, které má jednoho rodiče Francouze a druhého cizince; a 183 772 dětí má zahraniční původ, počítáme-li jen ty, kdo mají oba rodiče cizince.

V Macronově straně roste napětí. Pravé křídlo ho podporuje. Mezi těmi, kteří se k němu připojili od samého počátku, ne všichni sdílejí jeho názor.

La République en Marche! je centristická strana. Proto jsou mezi představiteli levého a pravého křídla třenice – ti první vystupují za ochranu lidských práv, ti druzí očekávají tvrdší migrační politiku.

Bude otázka migrace jednou z nejpalčivějších v době předvolební prezidentské kampaně roku 2020?

Nechtěl bych ten obraz zjednodušovat, avšak v obecných rysech mohu říci, že obavy voličů ohledně životního prostředí budou klíčovými pro vítězství levice, a obavy voličů ohledně imigrace – pro vítězství pravice a pravého centra.