Tato zpráva byla zaslána soudnímu orgánu, který nese hlavní odpovědnost za vyšetřování zločinů na postjugoslávském prostoru, Haagskému tribunálu (ICTY).

Nepotřebné důkazy

Dále došlo k něčemu nepochopitelnému. V lednu 2005 zahájil tribunál vyšetřování pod názvem Don Quijote. Dokument SFO / 09 / 99–8045 obsahuje žádost o vykonání chemického rozboru doličných předmětů objevených v takzvaném Žlutém domě, zejména prázdných nádob na léky jako „tranxene“, „chlooramphemical“, „cinarizine“ a „biscopean“, jež mohly být, podle předpokladu autorů dotazu, použity během chirurgických zákroků.

Zprávy o tomto dokumentu uveřejnil poprvé srbský list Press.

Avšak proti žádnému Albánci, včetně Ramuše Haradinaje, nebyla vznesena obžaloba v souvislosti s předpokládaným obchodem s lidskými orgány.

Z toho se dá učinit závěr, že svědecké výpovědi, jež shromáždila UNMIK v roce 2003, byly záměrně zamlčeny. K tomuto závěru dospěl americký novinář Michael Montgomery, který řekl v roce 2009 v interview pro Balkan Insight, že velká část důkazů byla prostě zničena.

Montgomery v tomto rozhovoru sdělil, že při vyšetřování případů zmizení lidí v Kosovu se ptal spolu se svým kolegou Stephenem Smithem velkého počtu místních občanů, kteří pracovali jako řidiči a pomáhali Kosovské osvobozenecké armádě s logistikou. Montgomery tvrdí, že právě jejich vyšetřování bylo původním zdrojem zprávy UNMIK, protože v roce 2003 předali tyto informace Kanceláři pro pohřešované osoby této mise.

„Existují přesvědčivé důkazy toho, že Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK) nebo její určité jednotky držely lidi na svých základnách, v improvizovaných věznicích nebo soukromých domech, kde s nimy bylo krutě zacházeno. Bylo to za války a po válce, v místech, o kterých jsme mluvili ve svém dokumentárním filmu The Kosovan disappeared: v Prizrenu a okolí, v blízkosti Juniku (město v Metohiji) a na dalších místech v Kosovu, a také v Tropoji, v Kukesu, v Burreli, a dokonce v Durresu (albánská města),“ tvrdí americký novinář.

„Čekali jsme, kdy OSN (pozn. UNMIK je mise OSN v Kosovu) zanalyzuje naše důkazy, doličné předměty, a možná také nové. To se ale nestalo. Jsem naprosto přesvědčen, že důkazy byly zničeny v tribunálu,“ řekl na závěr novinář.

A je po ptákách. Haradinaj není vinen

Ve svém pozdějším rozhovoru pro srbskou televizi N1 v roce 2015 předložil Montgomery teorii, podle které ICTY zničil důkazy ohledně Žlutého domu proto, že se tribunálu nepodařilo prokázat účast Haradinaje, a proto ztratil zájem o kosovskou černou transplantologii.

Tiskový tajemník srbské prokuratury pro válečné zločiny Bruno Vekarić prohlásil v roce 2009 v komentáři pro Press, že Haag zlikvidoval přes 2 tisíce důkazů, včetně zločinů na severu Albánie. Ve stejném interview také řekl, že ICTY dával přímo do souvislosti Žlutý dům a Haradinaje.

V roce 2012 došlo k sporu na dálku mezi tehdejším hlavním žalobcem ICTY Sergem Brammertzem a bývalou hlavní prokurátorkou Carlou del Ponteovou. Brammertz prohlásil, že za likvidaci nese odpovědnost jeho předchůdkyně. Del Ponteová, autorka knihy Lov: Já a váleční zločinci, prohlásila v interview pro srbský Press, že ví, kdo zničil důkazy, ale nemá s tím nic společného.

V roce 2019 ale řekla v rozhovoru pro srbskou agenturu Tanjug toto: „Když jsem se dozvěděla o likvidaci vzorků, položila jsem jim tuto otázku. Konalo se vnitřní vyšetřování. Je třeba se jich zeptat na výsledek (těch, kteří přišli do vedení tribunálu po ní).

V lednu 2019 prohlásil Dick Marty, autor zprávy PACE o černé transplantologii v Kosovu, v rozhovoru pro srbský list Novosti, že se vyšetřování konalo naprosto amatérsky, a že léky, injekční stříkačky a další předměty nalezené v Burreli byly „pohřbeny“ v tribunálu.

„Když jsem se svého času obrátil na ICTY pro informace o důkazech shromážděných v místě předpokládaného zločinu ve Žlutém domu, odpověděli mi, že je již nemají, že je vyhodili, aby uvolnili místo, poněvadž byly stejně k ničemu. Tohle mne šokovalo,“ vzpomíná novinář.

Příčiny, motivy a logika počínání ICTY se nedají zjistit.

Velké naděje: Pomůže Zvláštní soud objevit stopy po tisících pohřešovaných Srbech?

Poněvadž drtivou většinu pohřešovaných tvoří Srbové, vkládají v Bělehradu velké naděje ve Zvláštní soud pro válečné zločiny Kosovské osvobozenecké armády, který po dlouhém a bolestivém odsouhlasení v kosovském parlamentu zahájil svoji činnost 1. ledna 2017, a pouze v létě 2019 začal aktivně pracovat, po čemž byl Ramuš Haradinaj a jeho bratr Daut předvoláni k výslechu. Srbsko předpokládá, že tento soudní orgán dokáže shrnout vše, co vypátrala mise OSN v Kosovu, zvláštní tým vyšetřovatelů Rady Evropy (e)  a srbská prokuratura pro válečné zločiny.

Prognózy expertů o perspektivách obnovení spravedlnosti jsou různé. Advokát Goran Petronijevič, který pracoval se srbskými obžalovanými v Haagském tribunálu, učinil například ve svém komentáři pro Sputnik předpoklad, že předvolání Haradinaje na Zvláštní prokuraturu je pouhá fraška, taktický tah Američanů, kteří řídí kosovskou politiku, a že samotný Zvláštní soud pro zločiny Kosovské osvobozenecké armády pracuje podle jeho mínění pouze proto, aby ukázal světu, že pracuje, ale nikoli proto, aby dosáhl výsledků:

„Světové společenství ho založilo, protože muselo reagovat na zprávu Dicka Martyho. Haagský tribunál ignoroval četné důkazy proti Haradinajovi. Dnes ho mohou soudit pouze po získání nových důkazů. Ty se dají najít, když si to budou přát. Vraždili ale právě oni, včetně Albánců, z jejichž vraždy pak obvinili srbské síly.“

Na druhou stranu srbský politolog Branko Radun řekl v rozhovoru pro Sputnik, že nezávisle na tom, jak dopadne v Haagu nové vyšetřování zločinů Kosovské osvobozenecké armády, musí být samotný fakt, že Haradinaj byl znovu předvolán k výslechu jako podezřelá osoba, vnímán jako jistý signál Prištině.

Domnívá se, že západní ochránci samozvaného Kosova jsou připraveni „nahradit hráče“ v Prištině, nahradit „starou gardu“ Kosovské osvobozenecké armády novými, ještě nezkompromitovanými politiky.

„Myslím, že Washington má v úmyslu něco změnit v kosovských prozatímních mocenských orgánech. Otázka spočívá v tom, do jaké míry bude tento záměr ztělesněn. Myslím, že postupně se bude přece jen něco měnit,“ řekl expert.

O černé transplantologii nevíme vůbec nic

O černé transplantologii na Balkánu koluje spousta krvavých „městských pověstí“ a neověřených tvrzení. Jenže více než jeden tisíc pohřešovaných Srbů a příslušníků dalších národností, jež žili v Kosovu, nebylo během 20 let nalezeno. Stejně jako nebyla objevena jejich těla.

Vyhozené doličné předměty. Nepečlivé expertízy. Protichůdné důkazy. Skutečnost, že Albánie nemá politickou vůli na spolupráci s vyšetřovateli a exhumaci ostatků… Svět se nedočkal žádného obžalovacího rozsudku ve věci černé transplantologie. Rodinní příslušníci pohřešovaných stále ještě doufají, že se dozvědí, co se stalo jejich příbuzným a blízkým.