Uvádí se, že ruský náměstek ministra spravedlnosti Michail Galperin byl přidán na ukrajinský web Mirotvorec, notoricky známou databázi, kterou spustili ukrajinští „aktivisté“ s podporou vlády na konci roku 2014. Úkolem daného webu bylo vytvořit seznam „nepřátel Ukrajiny“ a odhalit jejich osobní údaje.

Podle informací byl Galperin do databáze přidán poté, co odmítl tvrzení Ukrajiny o údajném porušování lidských práv na Krymu ze strany Ruska.

Případ, který byl Kyjevem podán k danému soudu v roce 2014, žádal ESLP, aby rozhodl o několika otázkách. Spadalo sem i to, zda Rusko na konci února 2014, před referendem realizovaným dne 16. března 2014, „kontrolovalo“ Krym.

V hlasování, které se konalo po Majdanu v Kyjevě v únoru 2014, který svrhl zvolenou vládu země a který vedl k nárůstu nacionalistických elementů, se převážně ruská populace Krymu vyslovila pro opětovné připojení k Rusku.

Web Mirotvorec

Platforma Mirotvorec se nechvalně proslavila především zveřejňováním soukromých informací o osobách, které považuje za „nepřátele Ukrajiny“, včetně jejich adres a soukromých telefonních čísel. V roce 2015 byli v Kyjevě zavražděni bývalý ukrajinský zákonodárce Oleg Kalašnikov a novinář Oles Buzina. Stalo se tak poté, co byly jejich osobní údaje zveřejněny na daném webu. Spousta dalších lidí přitom čelila mnohým hrozbám a pokusům o zastrašování.

Nevládní organizace Reportéři bez hranic a Výbor pro ochranu novinářů vyzvali tehdejšího ukrajinského prezidenta Petra Porošenka, aby tuto kampaň plnou šikany veřejně odsoudil, avšak bezvýsledně.

Nicméně, daný web již nyní požádal ukrajinské úřady, aby posoudily Galperinovo prohlášení během řízení ESLP, jakožto „vědomé činy proti národní bezpečnosti, míru, bezpečnosti lidstva a mezinárodnímu právnímu řádu, stejně jako další porušování práva“.

„Politika strachu“

„Je to bohužel jen další příklad fašistické politiky strachu, kterou používají některé části současných ukrajinských orgánů,“ říká Alan Bailey, politický komentátor a aktivista ze Spojeného království.

„Každý, kdo se odváží veřejně a kriticky mluvit o ukrajinských úřadech, může být přidán do databáze a jeho soukromé údaje mohou být odhaleny veřejnosti, která s největší pravděpodobností zahrnuje i osoby, které jim chtějí ublížit,“ uvádí. Do dané databáze byly skutečně přidány i různí funkcionáři, jako je Roger Waters. Takže jakékoli významné osobnosti vyjadřující se proti ukrajinské politice opravdu mohou být cílem.

Bailey rovněž poukazuje na to, že „mnoho evropských zemí a mezinárodních orgánů požádalo Ukrajinu, aby tuto databázi zničila. Ukrajina to však odmítla. Bailey v této souvislosti naznačuje, že odmítnutí je právě znakem politiky, kterou v současnosti daná země uplatňuje.

„Jediné, co musíte udělat, je mluvit pozitivně o takovým tématech, jako je to, že obyvatelé Krymu jsou nyní šťastnější v rámci Ruské federace, což zjevně jsou... A buďte si jistí, že sami sebe najdete na seznamu webových stránek Mirotvorec jako jeden z cílů,“ uzavřel věc Bailey.

Navíc, podle geopolitického analytika Ollieho Richardsona, daný web do značné míry vděčí za svou existenci ukrajinskému ministerstvu vnitra, které mu poskytlo podporu.

„Ministr vnitra Arsen Avakov, který získal svůj post díky převratu v roce 2014 a od té doby ho zastával ho, potřebuje Mirotvorce a potřebuje „zkrotit“ radikální skupiny jako je Národní korpus, aby mu byli po ruce, a to nejen k použití proti jakékoli vnitřní síle, která projevuje jakékoli sympatie k Rusku, ale také proti té vnější, takzvaným „nepřátelům státu“. To například Ukrajině připomínají, že stále ještě kupuje ruský plyn, ale za dvojnásobnou cenu,“ vysvětlil Richardson.

Jinými slovy: „Přidání tohoto či onoho ruského zástupce do databáze Mirotvorce (jehož obsah ukrajinské soudy formálně používají jako důkaz) má jen málo společného s obranou Ukrajiny proti údajnému „agresorovi“. Spíše jde o oligarchický systém, který se snaží zůstat nad vodou,“ zdůrazňuje Richardson.

Pokus o zastrašování

Seznam na webu Mirotvorec má jasný cíl a zastrašuje lidi tím, že se je snaží umlčet. A přidání na daný seznam dalšího relativně významného ruského úředníka, kvůli postoji k případu ve Štrasburku, bude nám všem, kteří nemáme státní ochranu, připomínat, jaké mohou být důsledky našeho veřejně vyjádřeného názoru, míní britský politický analytik Marcus Godwin.

„Tohle, stejně jako samotný případ, je propagandistické cvičení. A aby byla propaganda efektivní, musí se neustále opakovat. Ticho je jeho největším nepřítelem. Tyto soudy umožňují po celém západním světě šířit lži, že Krym je pod ruskou okupací, znovu a znovu. Stejná taktika se používá v případě MH17 a kauzy Skripalových,“ dodává.

Jak někteří vidí tento krok?

Samozřejmě, že někteří vidí Galperinovo přidání na seznam Mirotvorce jako hrozbu, možná úmyslnou, pro uvolnění rusko-ukrajinských vztahů.

„Zdá se, že se Ukrajina snaží veřejně udržovat, posilovat a využívat nepřátelskou image s Ruskem.“ Navíc zahrnutí těchto ruských orgánů do daného; seznamu není jen kontroverzní. Je to přímá provokace ukrajinských bezpečnostních služeb,“ myslí si Andy Vermaut, belgický aktivista za lidská práva.

„Dokonce i Organizace spojených národů již požaduje, aby byl tento veřejný pranýř vyšetřen a zakázán. Mnoho aktivistů bojujících za lidská práva na celém světě má ohledně toho dotazy. Je zřejmé, že někteří aktéři ukrajinských bezpečnostních služeb jednají sami a chtějí zničit křehký mírový proces mezi Ukrajinou a Ruskem. Doufejme, že to Rusko všechno prokoukne a nenechá se zmást,“ vysvětluje aktivista.

Dále dodal, že se stydí za to, že Evropa I nadále podporuje tento ukrajinský režim. “Chtěl bych se za to omluvit ruským orgánům a také ruskému lidu,“ uzavřel věc Vermaut.