O začátku Alzheimerovy choroby může svědčit kromě poruch paměti také zhoršení zraku.

Nemoc se charakterizuje také ztrátou schopnosti racionálního myšlení, prostorové orientace a schopnosti se o sebe postarat.

Choroba byla popsána poprvé v roce 1907 německým psychiatrem Aloisem Alzheimerem, jehož jméno také dostala. I přesto, že choroba je známá už více než sto let, nemají vědci dosud přesné odpovědi na mnohé otázky.

Není jednoznačná odpověď ani na otázku, jak je možno zjistit u sebe nebo u příbuzných Alzheimerovu chorobu. Američtí odborníci podotýkají, že „první symptomy mohou být u různých lidí různé“.

Například, problémy s pamětí mohou být menší kognitivní poruchou, která může, ale nemusí, vést k Alzheimerově chorobě.  Pacienti s menší kognitivní poruchou (Light Cognitive Impairment. MCI) mají paměť horší, než jejich vrstevníci, tyto symptomy jim ale v každodenním životě nepřekáží, vysvětlují vědci.

„Pro mnohé lidi jsou signálem o začátku raného stádia Alzheimerovy choroby aspekty kognitivního vědomí, které nejsou spojené s pamětí, například problém výběru vhodných slov, problémy se zrakem a prostorovou orientací, poruchy schopnosti uvažovat logicky a přijímat rozhodnutí,“ řekli v institutu, který patří do Národního zdravotního ústavu  USA (National Institute of Health).

V institutu podotýkají, že za hlavní rizikový faktor pro Alzheimerovu chorobu se pokládá i nadále věk člověka.

„Vědci se domnívají, že to, kdy začne a jak bude postupovat Alzheimerova choroba, záleží na mnoha faktorech. Nejzávažnější ze známých příčin je věk. Počet lidí s touto chorobou se zdvojnásobí každých pět let po 65 letech,“ soudí odborníci.

Podle údajů, jimiž institut disponuje, asi jedna třetina lidí starších 85 let může mít Alzheimerovu chorobu. Jen v USA byla tato choroba diagnostikována u 5,5 milionů lidí starších 65 let. „Se stárnutím obyvatelstva se bude tento počet zvyšovat, dokud nebudou nalezeny způsoby, jak nemoci zabránit nebo zpomalit její postup,“ říkají v institutu stárnutí. Odborníci připouštějí, že význam může mít také kombinace genetiky, způsobu života a životního prostředí, avšak „význam každého z těchto faktorů pro růst nebo snížení rizika Alzheimerovy choroby je individuální“. V rozporu s názorem, že sport zabrání všem nemocem, odborníci z amerického Národního institutu stárnutí uznávají, že v případě Alzheimera aktivní způsob života nemusí být všelékem.

„Na základě dosavadních výzkumů nejsou žádná svědectví, která by umožnila doporučit fyzickou aktivitu jako způsob zabránění demence spojené s Alzheimerovou chorobou, nebo menší kognitivní poruchy, pro kterou jsou charakteristické problémy s pamětí a vede často k demenci Alzheimerova typu,“ podotýkají v institutu.

Lékaři mezitím zdůrazňují, že nelze zapomínat na to, že fyzická aktivita má kladný účinek na zdraví: dokonce se stárnutím může sport snížit nebezpečí pádů, zachovat mobilitu a nezávislost, a snížit riziko vývoje chronických onemocnění, jako je cukrovka, deprese a hypertenze.