Pomocí klimatického modelu CESM1.2 vědci zjistili, že rychlost oteplení se prudce zvyšuje s růstem obsahu kysličníku uhličitého v atmosféře. Jedním z faktorů, který vysvětluje značnou citlivost klimatického systému Země, je oblačnost. Zmenšení oblačnosti a neprůzračnosti atmosféry v eocénu urychlilo oteplení způsobené kysličníkem uhličitým. Shodné dodatečné podmínky se zaznamenávají také dnes, avšak citlivosti klimatu úrovně eocénu nebude za života nynější generace dosaženo.

Spodní eocén (před přibližně 48 až 56 miliony lety) byl nejteplejším obdobím v dějinách Země za posledních 66 milionů let. Začalo na rozhraní paleocénu a eocénu termálním maximem, který se charakterizuje prudkým oteplením, které zapříčinilo vymírání mnoha druhů. Teplota zemského povrchu byla o 14 stupňů Celsia vyšší než nyní. Úroveň kysličníku uhličitého činila 1000 částí na jeden milion.

Podle názoru klimatologů nebude-li nic uděláno pro snížení výronů kysličníku uhličitého, může jeho obsah znovu dosáhnout 1000 částí na jeden milion.

CESM1.2 byl jedním z klimatických modelů, který byl použit při přípravě páté odhadní zprávy Mezivládní skupiny odborníků pro změnu klimatu. Jeho schopnost modelovat oteplení ve spodním eocénu v souladu s paleoklimatickými údaji poukazuje na realističnost prognózy budoucích klimatických změn.

Teplota zemského povrchu

V dubnu odborníci z NASA potvrdili přesnost nedávno získaných informací, které svědčí o rychlém globálním oteplování. Takové informace byly uvedeny v tiskové zprávě na EurekAlert!.
V letech 2003–2017 vědci měřili pomocí sondy Aqua teplotu vzdušné vrstvy na povrchu moře, země a ledu. Daná družice má na své palubě atmosférickou infračervenou sondu AIRS (Atmospheric Infrared Sounder). Poté dané ukazatele porovnali s výsledky analýzy anomálií povrchové teploty, kterou realizoval Goddardův institut pro kosmický výzkum.

Ukázalo se, že se daná data navzájem shodují. Podle výsledků se teplota zemského povrchu za posledních 15 let na celém světě zvýšila. Přitom nejteplejšími roky v celé historii těchto pozorování se ve vzestupném pořadí staly roky 2016, 2017 a 2015.

Podle vědců monitorování pomocí družic potvrzuje data pozemních stanic, které by mohly poskytovat nepřesné informace kvůli pohybu, systematickým chybám v nástrojích a metodách měření, a také kvůli rozrůstání tzv. tepelných ostrovů. Nové výsledky navíc poukazují na to, že by pozemní pozorování mohlo podceňovat také rychlost teplotních změn v Arktidě.

Vědci tak na základě svých výpočtů tvrdili, pokud tedy nebudou přijata nějaká opatření ke snížení emisí skleníkových plynů, že se do konce století teplota mořské vody v horní vrstvě o tloušťce 2 000 metrů zvýší až o 0,78 stupňů Celsia. To bude mít za následek také zvýšení hladiny moří o dalších 30 centimetrů, ale kvůli tání ledovců se bude měnit také podoba pobřeží. Rostoucí teploty pak budou vyvolávat prudké bouře, hurikány a extrémní srážky.