Velitel posádky, poručík Ivan Gončarenko, byl zabit výbuchem pancéřové pěsti. Absolvoval celou válku – od prvního do posledního dne – a byl zabit u Mánesova mostu v Praze.

Růžový tank jako značka sametové revoluce je vůbec normální?

 „Já osobně ‚růžový tank‘ - jak se nyní bude prezentovat ve Stockholmu - vnímám jako velmi urážlivý symbol Česka,“ řekl pro Sputnik politolog a pražský aktivista Jan Miklas. „Jednak vůči těm, kteří za cenu obrovských obětí osvobodili Československo od nacismu - jenom připomenu, že při osvobozování Československa padlo 140 000 rudoarmějců - ale i vůči těm, a není jich v Česku málo, kteří památku sovětských osvoboditelů ctí a váží si jejich oběti při osvobozování Československa,“ dodal. 

„Jestliže máme zasadit celou tuto kauzu s ‚růžovým tankem‘ do kontextu současné vlny hanobení sovětských památníků od Polska, přes Pobaltí a Českou republiku až po Bulharsko, tak já osobně si myslím, že zde ani tak nejde o minulost - i když ta je zde také důležitá ve světle snahy pošpinit Sovětský Svaz současnými proponenty antikomunismu a rusofobie - ale především o současnost. Kdy se určitá kulturní a politická vrstva tímto jednak snaží upravit historii k obrazu svému - ve smyslu dehonestace SSSR a zjevné snahy postavit ho na roveň nacistického Německa, ale především tím míří do současnosti jako hlavní proud nynější kulturně-politické války proti Rusku. V této válce, ve které používá rusofobii i antikomunismus. Je zde ale zajímavá jedna skutečnost. A to rozdíl, kterého si nejde nevšimnout: zatímco na západ od bývalých zemí socialistického bloku - v Německu a v Rakousku, jsou sovětské památníky s pietou chráněny a nejsou zde zaznamenány žádné případy vandalismu vůči nim, tak v bývalých postsocialistických zemích je situace zcela odlišná, což o něčem svědčí (pozn. ve Vídni byl několikrát poskvrněn památník rudoarmějcům, místní orgány ho však očistily, kancléř Sebastian Kurz vyjádřil lítost v souvislosti s posledním incidentem). A to o tom, že země západní a jižní Evropy jsou na vyšší kulturní úrovni než země bývalého socialistického bloku. Česko nevyjímaje, které stále trpí komplexy méněcennosti, což se snaží dohnat opožděným pliváním na svého východního souseda a směšným ukazováním svalů. Svědčí to o sebestřednosti a nevyzrálé politické kultuře v těchto zemích,“ domnívá se Miklas.

Jak se staví k současné výstavě 30 let sametové revoluce v Česku?

„Chtěl bych zde citovat ředitele Českého centra ve Stockholmu, tak už jenom tato citace dokládá, nakolik se jedná o pokrytecký a účelový projekt, kdy je vzletnými slovy o ‚svobodě a demokracii‘ obhajováno prosté chuligánství. Cit: ‚Primárně šlo o to vysvětlit, jak umění upozorňuje na problémy, jak chytrá myšlenka dovede nahlodat nedemokratický režim a povzbudit národ,‘ uvedla ředitelka Českého centra Zuzana Kabelková a dodala, že koncept by tedy měl publikum překvapit, nasměrovat pozornost k naší zemi a zavdat podnět k zamyšlení nad problémy demokracie v dnešním světě. Tolik tvrzení ředitelky Českého centra ve Stockholmu. Na závěr bych chtěl jenom říct, že paní ředitelka patrně nevzala na vědomí skutečnosti, že tank přemaloval David Černý a jeho suita již po ‚sametové revoluci‘ v roce 1991, takže opravdu nevím o jaké ‚chytré myšlence, která dovede nahlodat nedemokratický režim‘ to paní ředitelka mluví.  Ano, samozřejmě, zesměšňující růžová barva na tanku, který byl symbolem osvobození Prahy, ten růžový tank sochaře Davida Černého dnes již není vnímán jako akt vandalismu, i když ve skutečnosti je. Ale je tu něco, co mě opravdu vzrušuje. Pokud se znesvěcené památky ruských osvoboditelů stanou českou značkou, pak je něco v České republice špatně. A možná teď někdo bude mít nápad vzít do zahraničí a ukázat jako českou značku přemalovaný a znesvěcený pomník maršála Ivana Koněva? Proč ne?“ táže se Miklas.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce