V usnesení je uvedeno, že o hrad, který zabavili nacisté, se po druhé světové válce Německý řád nedomáhal vrácení způsobem, který stanovuje zákon. Stížnnost byla obdržena již v červenci, nicméně její zamítnutí proběhlo ústavními soudci až v polovině září.

Z památkového ústavu plyne, že ještě před 25. únorem roku 1948 přišel Německý řád o hrad. Právě toto lze považovat za začátek rozhodného období podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Co se týče samotného dokazování, probíhalo podle právníků památkového ústavu obzvlášť náročně.

Již v květnu proběhlo dovolání Německého řádu, to bylo však zamítnuto. Řád tehdy zmiňoval například fakt, zda po druhé světové válce došlo k uplatnění restitučího nároku podle tehdejších předpisů, a také, zda definitivní konfiskace proběhla už před únorem 1948, či až po něm. Nejvyšší soud však zaujal jasné stanovisko a podle něj řád nezpochybnil daný podstatný závěr.

„Tvrdí-li pak, že k převzetí požadovaných nemovitostí došlo až dne 22. 3. 1949, opomíjí, že toho dne byl sice dle skutkových zjištění soudů nižších stupňů sepsán zápis o odevzdání hradu, nicméně jako den přechodu byl uveden den 1. 5. 1947,“ je napsáno v usnesení Nejvyššího soudu.

Hrad Bouzov

Búzovi z Búzova se považují za zakladatele hradu Bouzov. Prameny o nich sahají až do roku 1317. Hrad byl původně gotický bergfritového typu, během druhé poloviny 14. století se rozšiřoval. To stejně pokračovalo i v 15. století. Na konci 17. století, tedy v roce 1695, došlo k prodání hradu i s celým panstvím řádu Německých rytířů. Hrad v té době však chátral a stal se ruinou. V roce 1850 došlo k tomu, že se hradu povedlo právně se dostat ze závislosti na panství řádu Německých rytířů, Bouzov se stal součástí okresního hejtmanství v Litovli.

K zafinancování rekonsturkci hradu došlo v 19. století, kdy se o to postaral Evžen Habsburský ze svých zdrojů. Právě tato rekonstrukce stojí za nynější pohádkovou podobou hradu. V roce 1939 v říjnu došlo ke konfiskaci hradu – do té doby byl hrad majetkem řádu. Správcem se tedy v tomto roce stal  tzv. Hlavní hospodářský a správní úřad SS se sídlem v Berlíně. Po válce došlo ke konfiskaci dekretem prezidenta, stal se státním majetkem a od roku 2004 spadá pod Národní památkový ústav.