Proč je socha Koněva logická a vhodná

„Podle mě je to symbol osvobození Prahy a částečně i Československa,“ řekl v rozhovoru pro Sputnik zkušený vojenský analytik pplk. v záloze Martin Koller. „Symbolický pomník na počest osvoboditelů Prahy na Smíchově s tankem IS-2 byl zlikvidován v roce 1990. Plukovník Remek po velkých tahanicích získal tank a pamětní desky, takže jsou součástí fondu VHÚ Praha. Koněvova armáda postupovala ze severu, zatímco další sovětská vojska, včetně Československého armádního sboru postupovala na Moravě směrem na západ. Na jihu s nimi rumunská armáda. Útok Rudé armády ze severu zachránil mnoho životů a zabránil dalším hospodářským škodám. Poměrně malé ztráty Rudé armády v Praze byly dány právě jejím příchodem. Před povstalci Němci neprchali bez boje, před Rudou armádou většinou ano. Většina území Československa byla osvobozena Rudou armádou. Vzhledem k tomu, že válka byla ukončena v Praze, je pomník připomínající Rudou armádu logický a vhodný,“ míní.

Jak to bylo s osvobozením Prahy? 

Ti, kteří trvají na tom, aby se pomník přestěhoval na jiné místo, se také obracejí k historii a říkají, že přínos Koněvovy armády a jeho osobnosti není tak velký, že Praha byla ve skutečnosti osvobozena Ruskou osvobozeneckou armádou. Mají pravdu?

„Povstání vypuklo v Přerově, následně zahájili boj obyvatelé Prahy, policisté, příslušníci takzvaného vládního vojska, tramvajáci a železničáři s podporou partyzánů a občanů z okolních oblastí. Německá převaha hrozila jeho likvidací a rozsáhlými masakry. Takzvaná Ruská osvobozenecká armáda generála Vlasova tvořená více, či méně dobrovolnými přeběhlíky a zrádci byla podřízena SS a bojovala proti spojencům jak na východní, tak na západní frontě. Rovněž americké a britské velení ji považovalo za nepřítele a značnou část těchto vojáků nepřevzalo jako zajatce a donutilo kapitulovat před Rudou armádou. Povstalcům v Praze pomohla část divize generála Buňačenka při obraně části Prahy v rozporu s rozkazy Vlasova. Nelze popřít, že úspěšně, nicméně pouze dočasně. Jednalo se o politický handl, kde se Buňačenko pokusil výměnou za zradu německých spojenců získat lepší kapitulační podmínky. Poté, co byl odmítnut velením povstalců, jeho vojáci z Prahy odtáhli a nechali ji na pospas Němcům. Kdyby nedorazila Rudá armáda, mohla by Praha vypadat koncem války jako Varšava. Naštěstí Němci, kteří udatně bojovali proti hrstce ozbrojených českých civilistů, policistů, tramvajáků, dokonce i dětí se dali na útěk, když se začala blížit Rudá armáda. K bombardování Prahy už Luftwaffe chyběly pohonné hmoty. Rudá armáda Prahu osvobodila v době, kdy většina Němců na základě dohody o příměří, které podepsal český generál Kutlvašr a část vedení povstalců, už odešla. Nicméně kdyby se Rudá armáda neblížila, Němci by v Praze zůstali a masakrovali civilní obyvatelstvo,“ uvedl Koller.

Málo kdo ví, jak se choval maršál Koněv ihned po osvobození Prahy. Jeho dcera Natalja třeba v rozhovoru pro Sputnik připomínala, že její otec sice byl součástí sovětského systému, ale neúčastnil se sovětizace Československa. Nenutil Čechy a Slováky po válce přijmout novou Ústavu, nesvrhával zákonnou vládu. Naopak pomáhal návratu do Prahy Eduarda Beneše z vyhnanství jako zákonného československého prezidenta. 

„Pokud vím, zúčastnil se také odhalování památníku s tankem. Rudá armáda obecně pomáhala řešit problematickou zásobovací situaci a po několika měsících opustila území Československa. Maršál Koněv byl nejvyšším spojeneckým, nikoli pouze sovětským, představitelem na většině území republiky a pomáhal logicky instalovat zákonnou vládu,“ souhlasil s paní Koněvovou pan analytik.

Stav česko-ruských vztahů

Ministerstvo zahraničních věcí Ruska varovalo, že situace se sochou Koněva se může stát silnou překážkou v česko-ruských vztazích a nezůstane bez odpovědi. Jaké důsledky bude mít celý tento případ?

„Ničení válečných památníků a hrobů je v rozporu se smlouvou mezi Ruskem a Českou republikou z roku 1993. Obzvláště ostudné jsou takové akce na aktuální politickou objednávku, která nemá nic společného s minulostí,“ prohlásil expert. Podle jeho názoru je cílem vyvolávání nenávisti k Rusku jako součást válečné psychózy zaměřené na vyvolání agrese proti Rusku.

„Z obecně lidského hlediska je to hloupé a sprosté a uráží to všechny, kteří bojovali proti německému nacismu i jejich rodiny,“ je si jist Koller. Podle něj se však ovšem nelze divit, protože řada českých polistopadových politiků pochází z rodin, které kolaborovaly s nacisty.

„Koněv byl reprezentantem spojeneckých armád, nikoli jakési sovětizace. O politickém směřování Československa bylo rozhodnuto o tři roky později. Koněv byl voják a jako takový plnil rozkazy. Stejně tak jiní vojáci Rudé armády. Na území Československa jich padlo přes 140 000. Padli za životy a svobodu národa, určeného nacisty k likvidaci, jehož političtí reprezentanti v roce 2019 beze studu urážejí jejich velitele. Víc nemám, co bych k tomu dodal,“ řekl na závěr.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce