Třiadevadesátiletá herečka Zdeňka Procházková si v dětství představovala svou kariéru v baletu. Už ale na gymnáziu začala hrát v divadle. Po ukončení středoškolského studia nastoupila na pražskou konzervatoř, kterou ale kvůli válce nedokončila.

„Ve válce jsem byla v totálním nasazení,“ vzpomíná Procházková. „Pracovala jsem ve firmě, kde jsme pletli copánky z lýkocele. Každý den jsme museli uplést 30 metrů. Bylo to ale placené,“ říká.

Po válce studium nakonec dokončila v Brně a od té doby se začala aktivně věnovat herectví. Angažovala se v divadle v Opavě, později tři roky v Divadle státního filmu a pak 17 let setrvala v Městských divadlech Pražských. Hostovala rovněž i v Národním divadle.

Významným mezníkem bylo i její působení na postu konferenciérky v Laterně Magice, která sklidila velký úspěch na výstavě Expo 58 v Bruselu. Představení se zúčastnila i královská rodina.

Díky své výborné němčině získala řadu rolí také v rakouských a německých divadlech. Zde se setkala i se svou životní láskou Karlem Högerem.

„S Karlem jsme ve Vídni hráli Drahého lháře. Byla to taková moc hezká hra,“ vzpomíná Procházková.

Drahý lhář od Jeroma Kilteho zaznamenal ve Vídni velký úspěch a v roce 1977 se Procházková na dlouhou dobu rozloučila s českým jevištěm.

Její manžel Karel Höger měl hrát i roli primáře Sovy v oblíbeném seriálu Nemocnice na kraji města, kde si zahrála i Procházková. Nicméně během natáčení nečekaně zemřel.

„Ta role byla napsána pro něj a on se na ni hrozně těšil. Aby mohl hrát primáře Sovu, dal výpověď v Národním divadle, protože mu nedovolili hrát,“ říká herečka. „Za dva dny mi Karel Pech ve dvě hodiny v noci zavolal, že je Karel mrtvý,“ vzpomíná Procházková, která v osudný večer zrovna hrála Julii v Shillerově hře Fiesco ve vídeňském Burgtheatru.

V poslední době byla její významná role ve filmu Filipa Renče Lída Baarová z roku 2016.

„Mě nemuseli přemlouvat. Příležitostí už je málo. Chtěla bych si ještě zahrát pěknou roli ve filmu. Možná mě neobsazují, protože nevědí, jestli zítra neumřu,“ říká herečka.

Poslední dobou Procházkovou trápí špatné zdraví. Jelikož nemá děti, tak se o ni nemá kdo postarat, kromě její kamarádky Petry Žmolíkové, manželky moderátora Dvojky Václava Žmolíka.

„Těžce jsem onemocněla, jsem kripl, nemůžu na nohu a díky ní, která občas přijde a uvaří mi nebo pohladí, tak to s ní snáším daleko lépe,“ uvedla.

Přesto i nadále pravidelně dojíždí do Vídně, kde už deset let hraje v místním seriálu babičku.

„Mě drží práce. Je mi 93 let a žádné roky si neubírám. Jak říkala Olga Scheinpflugová, když to člověk udělá, tak je opravdu starý. Je lepší si roky přidávat, aby lidi říkali: Ona na ta léta vypadá fantasticky,“ dodává s úsměvem.

Zdeňka Procházková promluvila i o své literární činnosti. Je autorkou pěti knih. Jednou z nich je Ó, sladké stáří, kterou napsala s profesorem Zdeňkem Dienstbierem, předním českým onkologem, který však v roce 2012 zemřel. Její další velmi populární knihou je Chuť na lásku, pojednávající o příběhu jejích kamarádek. Knihu označila za „lehce erotickou až pornografickou“.