Tyto obrázky jsou však více než jen snímky krásy. Odhalují planetu s turbulentní a dynamickou atmosférou. Například letošní Hubbleova nabídka ukazuje, že velká bouře viditelná na obrázku z roku 2018 v severní polární oblasti zmizela. Menší bouře se objevují jako jádra popcornu praskající v mikrovlnné troubě, mizí stejně rychle. Dokonce i pruhovaná struktura planety odhaluje jemné změny barvy.

Nejnovější obrázek však ukazuje místa, která se nezměnila. Na severním pólu stále existuje záhadný šestiboký vzor nazývaný „šestiúhelník“. Hexagon způsobený vysokorychlostním proudem byl poprvé objeven v roce 1981 kosmickou lodí NASA Voyager 1.

Saturnovy prstence jsou stále tak úžasné jako vždy. Obrázek ukazuje, že prstencový systém je nakloněn směrem k Zemi a dává divákům nádherný pohled na jasnou, ledovou strukturu. Hubble řeší četné prsteny a slabší vnitřní prsteny.

Tento obrázek odhaluje bezprecedentní jasnost, jak bylo vidět dříve ve snímcích pořízených kosmickou lodí NASA navštěvující vzdálenou planetu. Astronomové budou pokračovat ve svém ročním sledování planety, aby sledovali měnící se vzorce počasí a identifikovali další změny. Tento snímek, druhý v ročních sériích, je součástí projektu OPAL (Outer Plants Atmospheres Legacy). OPAL pomáhá vědcům pochopit atmosférickou dynamiku a vývoj plynových obřích planet naší sluneční soustavy.

Tajemství Jupiteru: Vědci promluvili о obrovském střetu největší planety sluneční soustavy

Vědci porovnali několik modelů a dospěli k závěru, že planetární srážky byly pravděpodobně běžnou událostí během prvních dnů sluneční soustavy.

Plynová obří planeta Jupiter se mohla srazit s „proto-planetou“ přibližně desetkrát větší než Země a celou ji spolkla během prvních dnů sluneční soustavy.

Společná skupina vědců z Číny, Švýcarska, Japonska a USA vytvořila model, kterým se snaží vysvětlit nesrovnalosti ve struktuře Jupiteru objevené vesmírnou lodí Juno NASA. Podle gravitačních údajů je jádro planety méně husté, než se očekávalo.

Nový model zveřejněný v časopise Nature naznačuje, že podivná struktura jádra může být výsledkem dopadu obrovského skalnatého nebo ledového „planetárního embrya“ během prvních několika milionů let formování Jupiteru.