Sociolog Petr Hampl |
Problémy se objevily až teprve, když o několik let později přijeli na stejné ostrovy jiní antropologové. Zkoumali stejné kmeny a v několika případech dokonce mluvili s domorodci, kteří byli zapojení do výzkumů Meadové. Naskytl se jim naprosto jiný obraz. Našli kultury s vysokou mírou násilnosti a další zase puritánské. Tam, kde mluvila o volném sexu, tam objevili kult panenství. Americká antropologická společnost to nejdříve řešila disciplinárními řízeními proti kritikům Meadové, ale nakonec jim musela v tichosti dát za pravdu. O americké antropoložce se dnes píše ve všech učebnicích, ale o konkrétních zjištěních se toho moc neuvádí.
Jenže k civilizační změně nedošlo. Místo toho následovala reaganovská revoluce s návratem staromódního antikomunismu, rodinných hodnot a svobodného podnikání.
Vlastně by to celé nestálo za řeč, kdyby se stejná myšlenka nezačala znovu objevovat v nejrůznějších pokrokářských médiích. Meadová není citována (tak staré knihy noví humanitní intelektuálové nečtou), nicméně její náhled je použit. Doba se změnila. Dospělí nevědí, o co jde. Postpubescenti světu rozumí a rádi je poučí. „Starším lidem není vždy dáno přistupovat k mladým s dostatečnou pokorou a respektem,“ čteme na sociálních sítích.
V čem se tedy svět změnil, že starší potřebují, aby je mladí zorientovali?
Bezpečně víme, jak na tom byli dnešní pětvadvacetiletí na konci prvního stupně základní školy. Jejich výsledky v matematických testech byly o více než 10% horší než jejich starších kamarádů. I když od se od té doby úroveň matematických schopnosti trochu zvýšila, pořád ještě nedosahuje hodnot z konce komunistické éry. Na rozdíl třeba od Maďarska, které na začátku 90. let zaostávalo, ale dnes umějí tamní děti počítat lépe než naše. (zdroj: Mezinárodní šetření TIMMS)
Jenže ono je to ještě vážnější. Jak ukazují studie Ragnara Frische, Stuarta Ritchieho a dalších, v posledních desetiletích setrvale klesá výkonnost mozků Evropanů. Od začátku století do poloviny 70. let měli obyvatelé Evropy stále vyšší IQ, pak se trend otočil a inteligence začala klesat. V zásadě stejné výsledky přitom ukazují studie z různých evropských zemí. A pokles se ukazuje i poté, co je zohledněn vliv migrace. O příčinách se spekuluje, hlavním podezřelým jsou "chytrá" (počítačová) zařízení užívaná od samého dětství.
Tento graf ukazuje situaci v Norsku. Jak je z něj patrné, maximální mozkové výkonnosti dosáhli lidé narození někdy kolem roku 1975. Měření v jiných evropských zemích ukazuje stejný vzorec. |
Jenže tím se dostáváme k tomu, co je ovládání počítačových zařízení. Je v zacházení s elektronickým kalendářem lepší ten, kdo dokáže briskně přepnout barvu pozadí nebo ten, kdo je na každé schůzce včas? Zvládá počítačový účetní program ten, kdo zná klávesové zkratky nebo ten, kdo má účetnictví v naprostém pořádku?
Zůstává tedy jediná přednost. A sice schopnost rychle si osvojit požadovaná hesla a poučky, nepochybovat o nich, účastnit se všech politických demonstrací, zapojovat do kampaní proti rebelům a dělat všechno ostatní, co požaduje momentální propaganda. Ti skeptičtější ovšem vědí, že podobných vln bylo v posledním století několik a žádná nevydržela dlouho.
To v žádném případě neznamená, že by mileniálové a mladší byli horší lidé. Není jejich vina, že vyrůstali v jiném prostředí a že se jim nedostalo stejně kvalitního vzdělání a dalších podmínek jako v předchozí generaci. Jestli někoho vinit, tak jejich rodiče. Nicméně hypotéza, že by v nastupující generaci vznikala nějaká specifická znalost, která může obohatit celou společnost, se ukazuje jako nesmyslná.
To není jen teorie, výzkum North Carolina University, jehož výsledky byly nedávno publikovány, ukazují, že pokud jsou děti zapojeny do politicky korektních aktivit, jsou doporučené názory přijaty i částí rodičů, a to včetně těch, kteří původně zastávali konzervativní názory.
Problém je ale v tom, že dříve či později přijde zklamání. Opakování neomarxistických pouček otevírá cestu k velké kariéře jenom některým. A kterým, o tom je rozhodnuto už ve chvíli narození. Kdyby řeči o klimatické změně vedla postižená dívka ze švédské dělnické rodiny, nikdo by jí nevěnoval ani pár minut pozornosti.