Fantastický průlom v historické vědě

Nevděčnost přináší politické body. To si možná říkají někteří čeští politici, a proto hovoří tak, jak se hovořit nesluší. Záměrná politická drzost může znít i od pražskou kavárnou respektované liberální modli a etalonu politické slušnosti. O co jde?

Z nějakého důvodu se rozmohlo popírání pravdy o 2. světové válce. Po skoro tři čtvrtě století od jejího skončení bychom měli mít jasno. Kdo zažehl plamen, kdo byl světovou zhoubou a kdo osvoboditelem - to vše se ví dávno. Ale stejně se ve veřejném prostoru objevují osoby, které pravdu rozmělňují. Často z vysokých politických tribun. Pojďme na konkrétní případ.

Místopředseda sněmovního zahraničního výboru a poslanec za TOP 09 Karel Schwarzenberg se vložil do debaty o roli maršála Koněva v osvobození naší republiky. Na tom by nebylo nic zvláštního. Kdo nemluví o Koněvovi, jeho pomníku a „zločinech“, jako by v Česku nebyl. Ale to nechme být. Je to trochu ohraná písnička.

Pan Schwarzenberg se pokusil o velmi originální výklad toho, jak naše republika byla osvobozena od nacistů.

„Nikdo soudný nemůže popírat, že největší část Československa byla osvobozena Rudou armádou. A každý se musí sklonit před nesčetnými padlými a zraněnými z řad tehdejší sovětské armády. Byli to především Ukrajinci, ale v té armádě byly zastoupeny všechny národy tehdejšího Sovětského svazu. Jejich oběti byly opravdu veliké,“ píše politik ve svém komentáři k situaci s pomníkem osvoboditele Koněva.

Nic vás, vážení čtenáři, v této citaci nezaráží? Ano, určitě jste také zbystřili. Bývalý ministr zahraničí ČR veřejně tvrdí, že naší republiku osvobodili „především“ Ukrajinci z Rudé armády. A je vymalováno. Rusové bojovali v Československu proti nacistům jen mimoděk. Náhodou. Náš vděk za osvobození by měl směřovat na Ukrajinu. Tak je to míněno?

Co stojí za Scwarzenbergovým výrokem?

Je na místě si položit otázku, co stojí za tvrzením pana Schwarzenberga? Historický diletantismus? Nevděčnost? Anebo záměrná politická drzost?

V případě prvním si nelze nevzpomenout na historický kiks polského liberálního ministra zahraničí Grzegorze Schetyny. Ten v roce 2015 veřejně prohlásil, že koncentrační tábor Osvětim osvobodili Ukrajinci. Vyvodil to z toho, že svobodu vězňům továrny na smrt přinesli vojáci 1. ukrajinského frontu. To je historická hloupost, protože front měl s Ukrajinou společný jen název. Je možné, že se stejné chyby dopustil i pan Schwarzenberg. Československo osvobodili vojáci 1., 2. a 4. ukrajinského frontu. Možná i on je považuje za Ukrajince.

Ukrajinské osvobození má také asi posloužit jako argument proto, aby z Náměstí Interbrigády zmizel pomník maršála Koněva. On nebyl Ukrajinec. On nás neosvobodil. Tak může znít logika poslance Schwarzenberga a jeho stoupenců.

A pak tu je také možnost, že se bývalý ministr zahraničí ČR chce zavděčit ukrajinským přátelům. Proč je neukázat v trochu lepším světle? Třeba to bylo myšleno tak: jsou sice banderovci, ale osvobodili Československo. Takže bychom je kritizovat neměli.

Může za 2. světovou válku…Rakousko?

Na výrok poslanec za TOP 09 Karla Schwarzenberga o ukrajinském osvobození naší republiky se Sputnik zeptal Jiřího Valenty, místopředsedy sněmovního výboru pro evropské záležitosti a poslance za KSČM.

„Osobně velice nerad komentuji výroky poslance Schwarzenberga, a to v souvislosti s jeho zdravotním stavem, který považuji za ne zcela dobrý. Tomu odpovídá i jeho účast ve Sněmovně pohybující se kolem 34 %, což také může znamenat, že již nemusí být plně ‚v politickém obraze‘. Když si ale kolegiálně připustím myšlenku, že by za pana kolegu mohl odpovídat na otázky novinářů někdo jiný, měl bych poctivě říci, že ani v tomto ohledu obsah odpovědi nechápu. Je přece zcela lhostejno, zda Československo osvobodili většinově Rusové, Ukrajinci nebo vojáci z jiných zemí Sovětského svazu, stále se jedná o Rudou armádu. A právě maršál Koněv byl jedním z jejích hlavních velících důstojníků, což je zcela nesporné. Už jen očekávám, že například ze strany Karla Schwarzenberga zazní, že za rozpoutání 2. světové války může v podstatě Rakousko a Německo je nevinné, neboť Hitler byl z logiky věci původem Rakušan. Památná Koněvova socha je především děkovným symbolem Rudé armádě, bez které by nacistické Německo nebylo poraženo, a že je jejím prostřednictvím vyobrazen právě Koněv, je svým způsobem nepodstatné. I když bych ani jeho osobní roli a vojenské schopnosti nechtěl podceňovat,“ říká známý politik.

Proč ale bývalý ministr zahraničí ČR zdůrazňuje právě Ukrajince, nikoliv třeba Bělorusy nebo Kazachy? Jako by Rusové byli až druhořadí osvoboditelé… Pan Valenta považuje úvahy a polemiky o národnostním původu osvobozeneckých vojáků, často bez reálného statistického vyjádření, za suchou větev historicky objektivních úvah.

„Není to ani důležité, neosvobozovala nás přece žádná ‚národnost‘, ale konkrétní voják, který byl sice nositelem své národnosti, ale v tomto ohledu byl především prvkem Rudé armády! Přiznávám však, že z takto podbarvených vyjádření některých cítím stále rostoucí projevy ploché rusofobie, kterou je dnes česká společnost prolezlá ‚od hlavy až k patě‘. A to bohužel zejména v Praze, která by měla být Sovětskému svazu vděčná za své osvobození ještě za sto let! A také dobře víme, kdo tuto ze své podstaty nejen antiruskou, ale i antislovanskou náladu zde šíří! Jsou to ti, kterým je milejší revizionistický Landsmannschaft a odsunutí sudetští Němci než z vlastního pohraničí vyhnaní čeští občané, ti, kterým je bližší polofašistická politika Ukrajiny než vyvažující působení Ruska v celosvětové politice a další, ať už se jedná o vybrané exponenty z řad lidovců, TOP 09, ODS či některých jiných,“ říká respektovaný poslanec.

Salámová metoda v jídelníčku pražské kavárny

Není to spíš tak, že po třiceti letech od sametové revoluce někteří liberálové ztrácí své jistoty, a tak je přetavují v boj se symboly minulosti? Dokonce těmi kladnými, jakým je symbol osvobození Prahy a celého Československa?

„Dle mého názoru je tato společnost rozdělena nikoliv již jen existenčně, tedy že je specifická obrovskými příjmovými rozdíly, ale v neposlední řadě také ideologicky. Až patologicky fanatický kult osobnosti exprezidenta Havla stále ještě zarytě prezentovaný některými exponenty pravicových stran rozkádroval obyvatelstvo naší země na ty ‚správné‘ a ty ‚špatné‘. A to se muselo někde projevit! Styl jejich práce, ‚salámová metoda‘, pomohl nejprve zemi efektivně ekonomicky vysát, mnohé sociální skupiny v podstatě poté odstavit od plnohodnotného veřejného života, a nyní se již dostává do fáze boje se symboly novodobé historie. ‚Nejprve bychom si měli tak poradit s přepsáním výsledků 2. světové války, a za souběžného bourání památníků osvoboditelům zrušit Benešovy dekrety, přitáhnout zpět odsunuté kolaboranty a zrádce a přirozeně umocnit vliv šlechty a církve. Doprivatizovat fungující státní podniky a minimalizovat objektivitu rozhodování občanů ve volbách prostřednictvím falešných kampaní za stovky milionů korun. Stát by mělo v budoucnu již řídit procento bohatých velkopodnikatelů prostřednictvím najatých politických slouhů atd.‘ Toto je nejspíše vize dnešní ‚demokratické pravice‘, a proto i nehodící se pomníky musí jít k zemi, proto se tomu moc nedivme!,“ říká místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti Jiří Valenta.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce