Tento článek kompiluje současné i starší zdroje. Snaží se vysledovat, kterým směrem kráčí trend…

Možná se teď ptáte, které výfukové plyny máme na mysli? Primárně ty automobilní. Nicméně každá soustava jevící určitý „metabolismus“ produkuje jisté „větry“, které primárně po fialkách nevoní. Řečeno surově: smrdí auta i jejich majitelé. Než se vrátíme k automobilovým emisím, prozradíme, že nás udivily informace, že zápach lidské flatulence (větrů) lze zcela neutralizovat a dokonce to zařídit tak, aby byl případně nelibý sirovodíkový zápach vystřídán krásným pachem růží či čokolády, viz přípravky firmy PilulePet, mající dokonce Kosher a Halal certifikaci.

Zjednodušeně: kdo si dá po jídle pilulku, každý příští „prdík“ vydá za řezanou růži.

Specifickou, dobře namíchanou vůni, dnes zavětříte i v hotelích, výtazích, v čekárnách. Takže někdo patrně usoudil, že chybí také na silnici. Vonět má i automobilový provoz. Jak zařídit voňavé emise? Jednoduše nejrůznějšími aditivy do pohonných hmot. Magdalena Férová v článku Biomaso? Ne! Biomasa píše: „Cíleně se pěstují i rostliny pro výrobu pohonných hmot. Z kukuřice a obilí se vyrábí ethanol, z řepky či jiných olejnin olej, na který mohou upravená auta jezdit přímo (výfukové plyny prý voní jako smažené hranolky) nebo se po procesu zvaném esterifikace dá používat ve směsi s naftou do běžných motorů. V současnosti se do nafty v EU míchá povinně 5 % této bionafty a uvažuje se i o 10 %.“

Jaká je daň za voňavý výfuk, popsal před nějakou dobou Pavel Šebek (truck-forum.cz): „Jo tak bionaftu? Tu můžu vřele doporučit, ale jedině do staré Avie... U firmy, kde jsem dřív pracoval, se jezdilo jenom na bionaftu. O tom, že jsme pořád měnili filtry, se nebudu ani zmiňovat, ale u Iveca, se kterým jsem jezdil já, odešel vstřik a propálil píst. Myslím si, že se na tom řepa podepsala. Potom přišel MAN a opět vstřiky. No a vlastně během půl roku čerpadla na třech autech a v servisu měli naprosto jasno, čím to je!“ Vitejtenazemi.cz líčí mínusy bionafty takto: „Jednou z hlavních nevýhod bionafty je energetická náročnost celého výrobního procesu a také vysoká produkce skleníkových plynů při výrobě. Poměrně významnou nevýhodou je zkrácená doba skladování. Bionafta totiž poměrně rychle stárne, neměla by zůstat ve vozidle déle jak jeden měsíc.“

Před časem nám odborník na životní prostředí František Havlát vysvětloval, že pro biopaliva zvláštní důvod není, protože rostliny vyselektované pro tuto výrobu se nevrací zpět na pole. Další zdroje udávají, že se zabírají pole a ničí krajina. Celý příběh kolem biopaliv je legenda, které se má uvěřit. Producenti biopaliv, jejichž výroba se stala „potřebnou“ skrze nařízení a směrnice, si vlastně přijdou na pěkné peníze. Přidanou hodnotou takovéto výroby jsou auta příjemně vonící, kdykoli řidič sešlápne plynový pedál. Aby se tento přístup lépe ukotvil, je třeba razit trend, že všechno musí vonět. Vonět musí zubní pasta, vonět musí elektronická cigareta, vonět musí i to, co normálně nevoní, například vyflatulované prdíky. Za tento „luxus“ je moderní spotřebitel ochoten platit peníze. No a ti, které tyto senzační inovace napadají, si staví z výnosné činnosti pohodlná sídla a mají se jako králové.

A propos – kde jsou ty časy, kdy chlapi smrděli koněm, potem a kořalkou. Kdybychom parafrázovali jednu říkanku z někdejší Anglie: „Když Eva předla a Adam ryl, kdepak benzin s řepkou byl…“

A malé P. S.: Osel.cz před lety psal, že snad budeme brzy jezdit na lógr, kávovou sedlinu: „kávové palivo –chutná a voní podobně jako kafe – má hlavní přednost v tom, že je stabilnější než běžná bionafta, a to zejména kvůli vysokému přirozenému obsahu antioxidantů…“

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce