V začátku postu, který nazval „Žalobníček žaluje, pod nosem si maluje“, Foldyna píše:

„Senátoři nemají rádi Miloše Zemana. Někteří proto, že s ním prohráli v prezidentské volbě, jiní proto, že se jim nelíbí Zemanova politika, dalším se Zeman nelíbí jen tak. Tito senátoři se nyní rozhodli pokusit se Zemana zbavit a když už ho nedokázali porazit ve volbách, tak zkusí vůli voličů ohnout jinak – zkusí Ústavní soud.“

V další části pak politik volí i ostřejší slova, protože tvrdí, že „kdyby byl člověk trochu prostořeký, tak by mohl říci, že si senátoři chtějí s vůlí voličů vytřít p...del“.

„Co na tom, že také oni sami jsou v Senátu z rozhodnutí voličů – i když jejich počet byl samozřejmě nesrovnatelně nižší, než počet voličů Zemanových? Senátorští voliči jsou zřejmě tak nějak lepší, takže to je něco jiného. Že návrh podali senátoři, kteří přijali usnesení o kybernetickém napadení naší země, protože o tom napadení něco říkali v televizi, už jen ilustruje situaci, která ze všeho nejvíce připomíná grotesku z politického prostředí. Protože ale tito brouci Pytlíci české politiky chtějí odvolat přímo zvoleného prezidenta, tak to, bohužel, groteska není,“ míní.

Za nejzajímavější však Jaroslav Foldyna na celé věci považuje postup některých jeho poslaneckých kolegů, kteří chtějí o návrhu „brouků Pytlíků ze Senátu“ hlasovat tajně. Tomu prý on sám moc nerozumí.

„Voliči TOP 09, STAN, Pirátů, ODS a KDU-ČSL by přece demonstrativní hlasování proti prezidentu Zemanovi jenom ocenili a tyto strany by tak jen potvrdily svůj dlouhodobý politický program, který je „zničit Zemana“, popřípadě „zničit Babiše“ . Strany jako SPD, KSČM a ANO by zase demonstrativní podporou prezidenta Zemana své voliče jistě potěšily. A pak už je tu jen ČSSD – strana, jejímuž současnému vedení bývalí voliči ČSSD začali smrdět, a proto je odehnalo a nové nepřilákalo,“ objasňuje v příspěvku své myšlenky.

Poté Foldyna s jistým nadhledem napsal, že to tak zůstane, „i kdyby si Jan Hamáček nechal narůst dredy“ a on „začal nosit dlouhé vlasy, plnovous a v poslanecké ubytovně začal těžit kryptoměnu“. Pak poukázal na to, že poslanci ČSSD už asi tuší, že jejich působení v politice pomalu končí, a ak chtějí ještě něco získat.

„Přízeň voličů to v tajné volbě ale zcela jistě být nemůže – ostatně na voliče současná ČSSD už zvysoka kašle. Pokud se ve Sněmovně, ve věci žaloby na prezidenta Zemana, skutečně podaří prosadit tajné hlasování, tak se pravděpodobně staneme svědky dosud nevídaného kšeftování s hlasy, proti kterým byly dřívější „trafiky“ některým poslancům jenom slabým odvarem. Teď jde o mnohem víc než tehdy, a tomu budou odpovídat i ceny,“ uvádí.

Kromě toho by se dle něj mělo také do budoucna ukázat, že „výsledek přímé volby prezidenta bude akceptován jenom v případě, že s ním budou souhlasit poslanci, senátoři a ti, kdo stojí za (nad) nimi“.

„To znamená, že celá iniciativa je vlastně snahou části poslanců a senátorů přímou volbu prezidenta de facto zrušit. A ČSSD? Několik jejích poslanců si nejspíš přilepší, ale jinak ta strana poslouží pouze jako příslovečný užitečný idiot a pak zmizí v zapomnění. Má k tomu skutečně slušně našlápnuto už dlouhou dobu a tohle bude jen další urychlení zániku,“ napsal na závěr.

Ústavní žaloba na prezidenta

Žaloba se k Ústavnímu soudu dostane v případě, že pro návrh bude hlasovat aspoň třípětinová většina, což znamená minimálně 120 poslanců. Při pohledu na rozložení sil v dolní komoře, kde většinu drží koalice ANO a ČSSD s podporou KSČM, a také s příhlédnutím na pozici hnutí SPD to není vůbec pravděpodobné.

Návrh žaloby spočívá v tom, že prezident Miloš Zeman měl svými skutky několikrát porušit Ústavu ČR.  V návrhu je prezidentovi vytýkáno osm případů jednání, které začínají nečinností v případě jmenování či odvolání členů vlády a končí vystupováním v rozporu s oficiální českou zahraniční politikou. Uvádí se, že podnětem k žalobě mělo být údajné ovlivňování justice ze strany prezidenta a zaměstnanců Hradu. Nově se do žaloby dostalo Zemanovo otálení s odvoláním Antonína Staňka z postu ministra kultury.

Senát návrh ústavní žaloby přijal, když pro něho hlasovalo 48 ze 75 přítomných senátorů. Ke schválení bylo potřeba minimálně 45 hlasů. Navíc proti bylo 20 senátorů, sedm se hlasování zdrželo.

Daná věc by se ve Sněmovně měl projednávat ve čtvrtek 26. září.