Hned v úvodu rozhovoru se Chmelár vyjádřil k tomu, proč se rozhodl založit novou stranu. V souvislosti s tím zmiňuje, že jsou kandidaturu na post prezidenta Slovenska nevnímá jako neúspěšnou, jelikož dle svých slov „vnesl do kampaně obsah, který většině kandidátů chyběl“.

„Bojoval jsem v nerovném boji, bez finančního pozadí, bez přízně médií, bez stranické podpory, bez koupených průzkumů, a přesto je výsledek srovnatelný s jinými kandidáty, kteří měli k dispozici statisíce eur,“ uvedl s tím, že oni byli féroví a transparentní.

Během kampaně už tedy ukázali, že mají co nabídnout. Proto dále zvažovali, jestli je v politickém prostoru na Slovensku poptávka po autentické levicové straně, která se nebude opírat o „vyvolené zločince, ale o obyčejné lidi“.

„Rychlost, s jakou se nám daří sbírat podpisy, ukazuje, že tady taková poptávka je,“ tvrdí Chmelár.

Připouští však, že v době, kdy je na Slovensku velké množství politických stran a stále vznikají nové, jej museli dlouho k takovému kroku přemlouvat. „Opravdu jsem neměl chuť jít do dalšího únavného zápasu a po vyčerpávající kampani v prezidentských volbách jsem uvažoval o tom, že se z politiky stáhnu,“ konstatoval.

Nakonec ho ale přesvědčilo zejména to, že Slovensko nyní čekají nejdůležitější volby za posledních dvacet let a že se budou nově rozdávat karty na dlouhé roky dopředu. Proto levice nesmí dopustit, aby jí ujel vlak.

Členové strany a její financování

Pokud jde o to, kdo bude v jeho nové straně, vyjádřil se Chmelár následovně: „Jdou se mnou téměř všichni lidé, kteří mi pomáhali v prezidentské kampani a přibudou mezi ně některá zajímavá jména.“ K financování hnutí pak dodal, že bude financováno transparentně a z darů obyčejných lidí, ale prozradil, že mají přislíbenou podporu i od drobných podnikatelů.

Čím se Socialisti.sk liší od jiných stran?

Dle Chmelára je jeho strana jiná v tom, že je skutečně levicovým hnutím. Následně se ji pokusil srovnat se stranou Směr-SD.

„Být demokratickým socialistou ale neznamená být pouze sociálním, na prvním místě je rovnost. Jsme určitě radikálnější než Směr, ale důslednější. Socialisté se nechtějí vracet do minulosti, ale chtějí překonávat kapitalismus, který vede planetu do záhuby, a to demokratičtějším, sociálně spravedlivějším a environmentálně stabilnějším systémem. Socialisté jsou ti poslední, kdo by chtěl návrat nějakého autoritativního režimu. Naším cílem je skutečná demokracie, osvobození člověka z moci politického i ekonomického útlaku,“ uvedl.

Strana se navíc zaměřuje na zlepšení postavení nízkopříjmových skupin – důchodců, dělníků, mladých rodin s dětmi, zdravotně postižených lidí.

„Z našeho programu ale budou mít užitek všichni poctiví a čestní lidé. Všechny polistopadové vlády slibovaly podporu malým a středním podnikatelům, ale neudělali pro ně vůbec nic. Náš program přesune podporu státu od zahraničních investorů ke stimulům pro drobné domácí podnikatele,“ dodal.

Možná spolupráce s jinými stranami – ano či ne?

Chmelár tvrdí, že dlouhodobým cílem je sjednocení levice, tedy vytvoření jakési společné platformy pro levicově smýšlející lidi. V této souvislosti pronesl, že na politické scéně Slovenska vidí několik levicových politiků, ale nevidí tam levicové strany.

„Chci takové levičáky přesvědčit, že jejich místo je u nás. Jsme ochotni spolupracovat jen s těmi, kteří se zaváží zlepšit nejen podnikatelské, ale i zaměstnanecké prostředí. S těmi, kteří jsou připraveni přijmout zákony, které rozbijí technologické monopoly. S těmi, kteří přesunou pomoc z nadnárodních koncernů k domácím malým a středním podnikatelům. S těmi, kteří myslí v první řadě na zlepšení života těch nejchudších,“ uvedl.

Směřování zahraniční politiky SR

V rozhovoru mimo jiné zaznělo i to, jaké představy má hnutí Socialisti.sk o směřování zahraniční politiky Slovenska. Politik se nechal slyšet, že jeho strana chce vrátit zahraniční politice pojem „státní zájem“.

„Dosud se totiž hovořilo pouze o našich mezinárodních závazcích, jako by naším jediným smyslem bylo někomu sloužit. Naším zájmem je žít v míru a přátelství s každým, kdo o to projeví zájem. Proto chci, aby bylo Slovensko mírovým státem, který dokáže využít komparativní výhodu dobrých vztahů s oběma stranami několika konfliktů a nabídnout svou půdu k mírovým rozhovorům a diplomatickým jednáním,“ doplnil.

Další témata rozhovoru

Řeč přišla také na politikův postoj k Rusku. Mnozí totiž tvrdí, že je rusofil. K tomu se vyjádřil následovně:

„Žijeme v hysterické době plné předsudků až šovinismu, kdy se každý projev sympatií či spíše objektivního nazírání na Moskvu nálepkuje jako rusofilství. Je to však jen zlomyslná nadávka.“

Chmelár tvrdí, že vždy trval na tom, že zájmy SR jsou evropské, a ty budou vždy odlišné jak od těch amerických, tak i od těch ruských.

„Myslím, že některé kroky Moskvy na mezinárodní scéně jsou střízlivější než kroky Washingtonu, dokonce jsem přesvědčen, že nebýt ruské zdrženlivosti, svět by byl již dávno vtažen do nového globálního konfliktu. To však neznamená, že jsem slepý a nevnímám znepokojující vývoj na ruské politické scéně. Pokud bych to měl říct přímo a stručně: Nebojím se Putina, ale toho, co přijde po něm,“ řekl závěrem.

Eduard Chmelár a neúspěšný pokus o založení strany

Jak je známo, Chmelár se již v roce 2015 neúspěšně pokoušel o registraci politického hnutí Solidarita, ekologie, nenásilí (SEN). Mělo spojovat myšlenky demokratické levice, zelené politiky a mírového hnutí. Jeho ambicí bylo mimo jiné omezení moci oligarchie.

Tehdy mu však Ministerstvo vnitra SR odmítlo stranu registrovat. Jedním z důvodů bylo i to, že se mezi podpisy našla i jména, u kterých byla uvedena čísla dávno skartovaných občanských průkazů. Odmítnutí registrace v té době Chmelár označil za politicky motivované.