Moderátor představil průzkum agentury Kantar CZ, podle kterého by hnutí ANO nyní volilo 30 procent voličů. Piráty by svůj hlas dalo 17 procent voličů, zatímco ODS asi 14,5 %. Na čtvrté příčce by skončilo hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamury. Páté místo by získala ČSSD, která by obdržela 6 procent. Lidovci a hnutí STAN by dosáhli výsledku pěti procent.

Do Poslanecké sněmovny ČR by se tak nedostala strana TOP 09 a poprvé v dějinách Česka – komunisté. KSČM by získala jenom 4,5 procenta hlasů. Část komunistů by přešla k ANO a část by podle průzkumu k volbám vůbec nešla. Do Sněmovnu by nezamířilo ani hnutí Trikolóra Václava Klause mladšího. To by si vysloužilo jen 3,5 procenta hlasů.

Hamáček zdůraznil, že odliv levicových voličů k ANO je předvídatelný. „To není nic nového. To je trend, který tady sledujeme poslední roky. Andrej Babiš kompletně vyměnil voliče. Původně se hnutí prezentovalo jako nástupce pravicových stran, ale Andrej Babiš kompletně vyměnil voliče, sebral je ČSSD, ale ještě více komunistům,“ uvedl Hamáček.

Lídr ODS upozornil na to, že by jeho strana mohla spolu s Piráty Andreje Babiše porazit. Prý je zásluhou opozice, že má Babiš jenom 30 procent. Podotkl, že opozice poukazovala na premiérovy chyby.

Dotyční prodiskutovali také kauzu Čapí hnízdo. Hosté pořadu však odmítli komentovat počínání státního zastupitelství a Hamáček pak dodal, že daná kauze je problém hnutí ANO, nikoli koalice.

Státní rozpočet

Pokud jde o rozpočet, Fiala uvedl, že se Babišova vláda v podstatě dopustila rozpočtového zločinu.

„Vytvářet v době ekonomického růstu rozpočet se schodkem 40 miliard, to je zločin, to je normálně rozpočtový zločin. My dlouhodobě říkáme, že rozpočty v době ekonomického růstu mají být vyrovnané. A nejenže to říkáme, ale pravidelně předkládáme i návrhy, kde ty miliardy vzít. A uděláme to i letos,“ uvedl.

Hamáček nicméně oponoval, že se ministři ČSSD snaží plnit své sliby a hledají úspory, kde je to možné. Současně členové vlády z řad sociální demokracie žádali miliardy navíc pro své resorty, a to kvůli občanům. Díky této snaze policisté i hasiči dostanou novou techniku a postupně probíhá i elektronizace státní správy.

Pomník maršála Koněva

Dalším tématem se stal pomník maršála Sovětského svazu Ivana Stěpanoviče Koněva. Politici se shodli na tom, že občané Prahy 6 se mají rozhodnout, zda chtějí, aby tento pomník byl v jejich městské části nebo ne. Lídři ODS a ČSSD odsoudili i slova ruského ministra kultury Vladimira Medinského, který starostu Ondřeje Koláře označil za fašistu.

„Je věcí každého národa, jaké pomníky staví, jaké pomníky chce mít, jaké pomníky nechce mít. Je třeba, aby s námi i velmoc jednala jako se suverénním státem,“ zdůrazňoval Fiala.

Posléze Hamáček varoval před přepisováním historie. „Teď bourat Koněva? A kde to skončí? Budeme se nově dívat na husity a budeme bourat Žižkův pomník? Budeme řešit Karla IV. a jeho vztah k Židům? Budeme kvůli tomu přejmenovávat univerzitu?“ ptal se Hamáček.

Kauza maršála Koněva

Památníky maršála Sovětského svazu Ivana Stepanoviče Koněva, který se podílel na osvobození Prahy, čelí řadě útoků. Socha slavného vojevůdce stojící na náměstí Interbrigády v pražské Bubenči je opakovaně poškozována. Naposledy k tomu došlo 21. srpna, kdy vandalové polili památník barvou.

Vedení městské části pomník odmítlo očistit a zahalilo ho plachtou, což podle ní je nejlevnější způsob, jak sochu ochránit. Starosta Ondřej Kolář (TOP 09) vyzývá ruskou ambasádu k dialogu o přesunu sochy.

Dříve v srpnu primátor hlavního města Prahy Zdeněk Hřib (Piráti) rozhodl, že pamětní deska připomínající podíl Rudé armády v čele s maršálem Koněvem na osvobození Prahy od nacistů nebude po rekonstrukci navrácena na zeď Staroměstské radnice.

V červenci vedení radnice městské části Praha 3 oznámilo, že zvažuje možnost změny názvu ulice Koněvovy. Reagovala tím údajně na žádost zhruba stovky obyvatel Žižkova.

Protivníci maršála obviňují, že se údajně podílel na přípravě invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, ale jak uvádí Velvyslanectví Ruské federace v Praze, archivní údaje jeho účast nepotvrzují. Maršál Koněv vzhledem k věku v době události už ve vedení sovětské armády nebyl a jediné, co ho s Československem spojuje, je podle dokumentu velení operacím při osvobozování Prahy v květnu roku 1945.