Hlava kosovské vlády a bývalý polní velitel Kosovské osvobozenecké armády (UÇK), kterou Bělehrad považuje za teroristickou organizaci, Ramuš Haradinaj rezignoval 19. července kvůli předvolání k výslechu Speciálním soudem pro vyšetřování zločinů UÇK. 24. července byl podroben výslechu v Haagu jako podezřelý, ale využil svého práva na zachování mlčení a prohlásil, že mu zákon zakazuje mluvit o otázkách, které mu byly položeny.
Ramušův bratr Daut Haradinaj, který má také podobné válečné zkušenosti, byl podle slov předsedy kosovské Euroatlantické strany Milaima Zeky rovněž předvolán k soudu, nepokládal však za nutné o tom informovat veřejnost. Zprávy se objevily 15. srpna.
Připomeneme, že Haradinaje soudili právě za válečné události v Kosovu, tedy za zločiny proti válečným zákonům a tradicím a proti lidskosti, které byly spáchané v období od 1. března 1998 do konce září stejného roku. Jenže zmizení obyvatel Kosova v období po ukončení agrese NATO proti Jugoslávii a po stažení jugoslávské armády a policie z tohoto kraje, tedy od počátku léta 1999 do října 2000, zůstalo neobjasněné a nevyšetřené
Současně s výslechem kosovského expremiéra připomněla informační agentura Republiky Srbské SRNA zprávu o práci se svědky z 30. října 2003, jejímž autorem byl šéf mise OSN v Prištině a Skopje Eamon Smith, a která byla zaslána vedoucímu vyšetřovacího oddělení ICTY Patricku Lopez-Terresovi za účasti hlavy oddělení spravedlnosti Mise OSN v Kosovu (UNMIK) Paula Coffeye.
Ministr inovací Srbska pro Sputnik: Evropská unie? Eurasijský ekonomický svaz? Hlavní jsou zájmy naší ekonomikyhttps://t.co/37Mv4AQBsG
— Sputnik ČR (@sputnik_cz) 31. srpna 2019
O tomto dokumentu se dávno nemluvilo. A zřejmě by se nemluvilo vůbec, kdyby v roce 2008 nevyšla kniha bývalé hlavní žalobkyně ICTY Carly del Ponte Lov „Já a váleční zločinci“, ve které se veřejně poprvé mluvilo o „černé transplantologii“ v Kosovu a Albánii a o smutně proslulém Žlutém domu na severu Albánie, který byl údajně jedním z míst nelegálních chirurgických zákroků.
V roce 2011 po projevu Dicka Martyho v PACE se na internetu objevil sken originálního dokumentu UNMIK, o kterém napsala srbská některá světová média.
Proč si tedy vzpomněli na tuto zprávu dnes?
„Ramuš a Daut (bratři Haradinajovi) požádali v červenci 1999 místní velitele UÇK, aby se přestali mstít (Srbům), zorganizovali únosy Srbů na dobytém území a jejich přepravu do Albánie. I pak jsme se mstili a vraždili je, ale nyní to vše přísně kontrolovali,“ sdělil jeden ze svědků, jehož výpověď byla uvedena ve zprávě UNMIK z roku 2003.
„Daut Haradinaj zavítal několikrát do Tirany, aby se podíval, jak to jde. Ramuš byl také párkrát v Tiraně. Neznám podrobnosti jeho účasti, svěřil vše bratrovi, ale musel o všem vědět,“ řekl další účastník dopravy zajatců z Kosova do Albánie, nižší šarže UÇK, jehož výpověď je rovněž uvedena ve vzpomínané zprávě.
„V Prizrenu nám rozkázali, abychom zajatce nebili a dobře s nimi zacházeli. Něco podobného jsem slyšel poprvé a byl jsem překvapen, protože předtím nám vždy dovolili, abychom je mlátili podle vlastního uvážení, lámali jim ruce a nohy.“
„O všech, koho chytíte, informujte především mne, rozkázal velitel regionu Dukadjin,“ vzpomíná další svědek.
Za války v devadesátých letech rozdělili lídři UÇK území Kosova a Metohije na osm operačních zón. Zóna Dukagjin zahrnula města na západě kraje. Působilo tady na 2,5 tisíce bojovníků v sestavě tří brigád. Velitelem jedné byl Daut Haradinaj. A velel této zóně, zejména podle výpovědi svědka u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v roce 2011, právě samotný Ramuš Haradinaj.
Osm svědků, kteří vypověděli, že přepravovali do Albánie zajatce, vysvětlilo, v čem spočívá příčina této náhlé péče o zdraví včerejších nepřátel ze strany velení UÇK. Co konkrétně sdělili svědkové UNMIK, kteří dopravovali do Albánie živé zajatce a pohřbívali mrtvé, si můžete přečíst v příštím dílu.