Zion hraje na bicí nástroje, dokonce je členem hudební skupiny v místním kostele. A profesionálně se věnuje wrestlingu a doufá, že se v roce 2020 zúčastní olympijských her.

Přes svůj handicap je Zion plný optimismu a ctižádosti. Je to jasně vidět, když začíná mluvit o své budoucnosti. 

„Určitě chci v budoucnu pomoci nějakému sportovnímu týmu nebo něčemu podobnému,“ říká Zion. „A do roku 2020 budu junior, což znamená, že se mohu účastnit olympijských her 2020, a samozřejmě doufám, že si domů přivezu nějakou medaili.“

Když ho v sedmi letech adoptivní rodiče poprvé vzali do zápasnické sekce, začal mít Zion konečně v životě smysl. „Z tohoto důvodu jsem se narodil bez nohou,“ vysvětluje Zion. „Proto mé ruce a tělo musí být v natolik dobré fyzické formě, jak jen je to možné. Jinak bych prostě nemohl dělat všechno, čím teď žiji.“

„Inspiruje nás všechny,“ uvádí jeho trenér. „Jsme velmi rádi, že je s námi v týmu. Pokud jsme skleslí, díváme se na něj a získáváme naši sílu.“ 

Zion dokončil poslední rok tréninku s 15 prohrami a 33 vítězstvími. „Jsem velmi vděčný mé matce. Vždycky mi pomáhá, když ji potřebuju. Jsem vděčný svému trenérovi - ví, jak mě rozveselit, když jsem zklamaný. Nesnaží se mi ulehčovat situace, kterým musím čelit. Pomáhají mi, abych věřil sám sobě. A co potřebujeme, abychom šli stále dopředu? Trpělivost a vytrvalost. A žádné omluvy.“