Při projednávání zákonu o matrikách vláda odmítla připomínku Heleny Válkové, zmocněnkyně pro lidská práva. Ta chtěla, aby ženy mohly mít na výběr, zda své příjmení přechýlí či nikoliv a budou používat příjmení v mužském tvaru.

Názor Hamáčka

Jan Hamáček, ministr vnitra, sdělil po jednání svůj názor. Podle něj nejsou pro takovou změnu věcné důvody.

„Přechylování příjmení je charakteristickým rysem českého mluvnického systému,“ řekl.

Zároveň zmínil, že jisté výjimky jsou možné. Žena může ve specifických případech požádat o nepřechylování příjmení. Konkrétně jde o situace, kdy je provdaná za cizince, žije v zahraničí, nebo pokud se hlásí k jiné než české národnosti. „Nicméně osobně si myslím, že je každého věc, jak se chce jmenovat,“ poznamenal a dodal, že po důsledné diskuzi by ve Sněmovně mohlo nakonec dojít k jisté změně zákona, aby nebyl tak přísný.

Zákon může vést k absurdním situacím

Válková tvrdí, že ženy by změnu v zákoně jistě přivítaly.

„Zákon vytváří neodůvodněné nerovné postavení a může vést k absurdním situacím,“ zdůraznila Válková.

Argumentovala příkladem, kdy Češka, která trvale žije na Slovensku, si může v matriční knize nechat zapsat příjmení v mužském tvaru. Pokud jde o Češku s trvalým pobytem na území České republiky, ta již tuto možnost nemá.

„Ženy mají pro volbu způsobu uvádění svého příjmení své vlastní subjektivní důvody, jejichž závažnost by neměl posuzovat stát a neměl by klást nelegitimní překážky pro realizaci svobodné volby,“ připomněla na závěr.

Pohled jazykovědce

Šéf Ústavu pro jazyk český Karel Oliva poskytl dříve rozhovor pro Novinky.cz, ve kterém se zabývali především přechylováním. Na otázku zda spekulování s příjmeními může souviset s emancipací žen, odpověděl, že zrovnoprávnění přece nespočívá v nějakých písmenkách. Podle jeho slov představa, že emancipace spočívá v tom, že si dá žena trošku jiné jméno, je urážka ženskosti obecně a zejména emancipačních snah.

„Čeština v pádech, u kterých se vyžaduje, aby jméno bylo nějak skloněno, vždycky přidává alespoň Kateřina nebo střelkyně. Nemůže tam stát mužské příjmení samotné,“ uvedl. Oliva tvrdí, že koncovka je nejpřirozenějším příznakem mluvnického ženského rodu. „Pokud někdo trvá na tom, že ji tam nechce, tak ji pak musí suplovat něčím jiným – křestním jménem nebo titulem. Jazyk má ale tendenci k určité ekonomii, aby se věci vyjadřovaly pokud možno stručně. A tady je nejstručnější přidání koncovky,“ poznamenal.