Soustředili se na svoji chudobu

Vědci z Chicagské univerzity provedli v roce 2012 neobvyklý experiment. Požádali několik desítek mladých lidí ve věku 25 let, aby si zahráli tři počítačové hry: americkou variantu Kolotoče a AZ-Kvizu a také hru připomínající Angry Birds.

Všechny účastníky rozdělili na „bohaté“ a „chudé“. První dostali více pokusů uhádnout slovo nebo vystřelit, než ti druzí. Dobrovolníci měli také možnost půjčit si peníze, což poskytovalo doplňující šanci zvládnout obtížný úkol, nebo vynechat tah a zachovat si tak nevyužité pokusy.

Ve všech hrách zvítězili „bohatí“, a to hlavně díky neracionálnímu chování hráčů z „chudé“ skupiny. Účastníci s omezenou volbou pokusů utratili zpravidla mnoho půjček na složité otázky. Kvůli tomu získali méně bodů v přepočtu na pokusy. Také si hůř všímali nápovědí, které organizátoři průzkumu nechali na stolech účastníků hry Sto ku jedné.

Podle mínění expertů to svědčí o tom, že chudoba (nedostatek zdrojů) nutí člověka, aby se soustředil na akutní problémy a ignoroval vzdálenější úkoly, jejichž splnění dokáže zlepšit jejich postavení. Jinými slovy, chudí se nedokáží abstrahovat a myslet několik kroků dopředu. Tím se dá mimochodem vysvětlit popularita krátkodobých úvěrů s vysokými úroky mezi nemajetnými vrstvami obyvatelstva.

Pro chudé je zřejmě těžší začít si víc vydělávat kvůli soustředění na běžné problémy, než pro lidi z bohatých rodin.

Bohatství má rádo odvážné

Podle průzkumu kanadských fyziologů mají lidé, jež vyrůstali v bohatství, větší sklony k riziku, jsou sebejistí. Umožňuje jim to rychle se rozhodovat, adekvátně vnímat životní situace, být profesionálně úspěšnější, zatímco jejich chudí vrstevníci jednají opatrněji.

Spočívá to v různé hladině stresového hormonu, kortizolu, u lidí pocházejících z bohatých a chudých rodin. Ti druzí mají tohoto hormonu víc. Kortizol se účastní vytváření ochranných reakcí na hrozby zvenčí. Jeho koncentrace se prudce zvýší, když je třeba utíkat před pronásledovateli nebo bojovat s nepřítelem. Pokud je však hladina hormonu stále vysoká, člověk se stává opatrnějším, obezřetnějším.

Šance na zbohatnutí závisí rovněž na zvycích rodičů, tvrdí vědci z Brownovy univerzity (USA). K těm nejhorším patří záliba ve sportovních totalizátorech a život nad poměry. Naopak existence doplňkových příjmů, čtení odborné literatury a úspory pro strýčka Příhodu jsou zvyky, které pomohou dítěti, aby se stalo zámožnější než jeho rodiče.

Avšak cynismus vůči okolí a schopnost „jít přes mrtvoly“ nevedou k finančnímu úspěchu, míní němečtí vědci. Dva rozsáhlé průzkumy ukázaly, že mezi lidmi s poměrně nízkými příjmy je více cyniků než mezi těmi, kteří vydělávají víc. Souvisí to zřejmě s tím, že takový člověk odmítá pomoc přátel a známých, zatímco dosáhnout největšího úspěchu mohou lidé jen společnými silami, zdůrazňují autoři průzkumu.

Talent versus šťastná náhoda

Podle názoru italských vědců nezávisí finanční úspěch na vrozeném nadání a chytrosti. Je to výsledek náhodné shody okolností. Autoři průzkumu vyvinuli počítačovou simulaci, v níž měl jeden tisíc účastníků s průměrnými schopnostmi ( nadání, chytrost, práceschopnost) bojovat o zdroje.

Během experimentu byly do modelu zaváděny náhodné události, kterých mohli  účastníci využít všichni stejně. Po jistém čase v této uměle vytvořené společnosti patřilo 80 % virtuálního bohatství 20 % lidí.

Pokus zopakovali několikrát (s použitím různých scénářů rozvoje společnosti), ale výsledek byl vždy stejný: větší část bohatství získalo několik osob.

Tato čísla se blíží k reálnému rozdělení bohatství: 85 % patří 10 % obyvatel naší planety. Což znamená, že úspěch a blahobyt často nepřichází k těm, kteří si to zasloužili, ale k lidem, kteří se dostali ve správném čase na správné místo.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce