V posledních týdnech se presstitutky předhánějí v útocích proti představitelům jak Zemské domobrany, tak Národní domobrany. Není snad jediného týdne, aby nevyšlo několik dehonestujících článků. Z toho plyne, že děláme svoji práci v přípravě části našeho národa na věci možné příští dobře, protože jinak by se nás nebáli a nechali si nás „hrát na vojáky“, jak s oblibou klasifikují naši činnost.

V posledním článku novodobých svazáckých aktivistických „novinářek“ Zuzany Černé a Jany Lipské (doporučuji pozorně shlédnout jejich fotografie u článku – podobnost se švédskou „eko-aktivistkou“, postiženou Gretou Thunberg, zřejmě není náhodná), je snaha kriminalizovat nošení původně armádních uniforem. Na závěr pak svazácké aktivistky píší: “Vojáci samotní o domobrancích nahlas neradi mluví. V zákulisí ale přiznávají, že je považují za směšné“.

Výše uvedené slečny hrající si na novinářky jsou se svým závěrem mimo. Hodně mimo. Většinu členů domobran totiž tvoří bývalí příslušníci armády (ČSLA i AČR), ale i policejních sborů. Samozřejmě, že nás někteří vojáci považují za směšné. Tak jak my některé zaměstnance armády (neboť pojem voják je pro ně příliš lichotivý) v uniformách považujeme za směšné, za parodie na skutečné vojáky. To ale neznamená, že jsme proti armádě nebo proti policii. Právě naopak! Pokud někdy dojde k nějaké neblahé události, budeme muset stát bok po boku a chránit společně tuto zemi.

Na závěr bych chtěl citovat z poslední kapitoly knihy Přežít nebo zemřít, právě na téma domobrana:

„Často slyším na adresu domobranců slova despektu a opovržení – jo, to jsou ti obtloustlí staříci nebo životem nedocenění muži středního věku, kteří běhají po lesích a hrají si tam jako kluci na vojáky. Něco mezi neškodnými blázny a naivními hlupáky. Navíc proč bychom měli mít nějakou domobranu, když tu máme profesionální armádu a stále se rozrůstající neméně profesionální policejní sbor? Často tato slova slýcháme právě od těchto profesionálů.

Je tomu skutečně tak, opravdu nemáme nic lepšího na práci, než si ve svém volnu hrát na vojáky? Cvičit, vylepšovat si vybavení, získávat další zkušenosti, organizovat se, zocelovat a stmelovat?

Všem těmto na nás s despektem hledícím lidem bych chtěl říci:

Skutečně si myslíte, že členové domobrany – bývalí vojáci ČSLA a Armády České republiky, účastníci bojových misí v Afghánistánu, Iráku nebo na Balkáně s válečnými zkušenostmi, mají potřebu hrát si jako kluci na vojáky?

Skutečně si myslíte, že plukovníci v záloze, kteří v době své aktivní služby veleli jednotkám o mnoha tisících vojáků s množstvím bojové techniky, které dnešní naše armáda nemá v počtech ani jako celek, podílející se na cvičeních v rozsahu o kterém si dnešní NATO může nechat jen zdát, mají ve svém důchodovém věku potřebu hrát si jako kluci na vojáky?

Skutečně si myslíte, že tátové od rodin, vysokoškolští pedagogové, lékaři, technici, dělníci z třísměnných provozů nebo soukromí podnikatelé, nemají nic lepšího na práci, než si hrát jako kluci na vojáky?

Pokud si to stále myslíte, je mi vás upřímně líto, protože nemáte schopnost vidět dále než na špičku svého nosu. Neznáte slova jako vlast, vlastenectví, hrdost na odkaz svých předků a povinnost přenechat toto dědictví v pokud možno ještě lepším stavu pro další generace našich dětí a vnuků.

Muži, ale často i ženy, kteří se ve svém volném čase a za svoje peníze (na rozdíl od činnosti většiny bohatě dotovaných politických „ziskovek“) učí připravovat se na věci možné příští, aby dokázali ochránit a ubránit svoje rodiny a svoji zemi, opravdu nejsou kluci, hrající si na vojáky. Jsou to skuteční vojáci ve válce o budoucnost naší země!“

Zdroj: https://web.zemdom.org/index.php/prispevky/zpravy-a-oznameni/95-kampan-proti-domobranam-pokracuje-delame-svoji-praci-dobre