Tomio Okamura připomíná, že do roku 1991 v Československu existovaly Československé státní normy (ČSN), které předepisovaly co a v jakém množství se do uzenin dávat může a co naopak obsahovat nesmí. Ale jak uvádí politik, po podpisu Asociační dohody mezi ČSFR a Evropským společenstvím v roce 1991 byly normy ČSN na uzeniny zrušeny, u ostatních norem ČSN pro potraviny byla zrušena jejich závaznost. Ostatní normy ČSN pro potraviny byly prohlášeny za nezávazné v letech 1993 až 2001 v rámci přípravy na vstup ČR do EU.

Jako oficiální důvod bylo uvedeno, že národní normy odporují principům volného trhu, přesněji společného trhu ES/EU. „Od té doby je možné k nám dovážet a našim občanům v supermarketech prodávat jako „potraviny“ i věci, které by měly být označeny spíše jako „biologický odpad“, shrnuje Okamura.

„Stručně řečeno, EU potřebovala, aby k nám západní nadnárodní korporace mohly začít dovážet co nejhorší potraviny s zároveň co nejvyšším ziskem. Na zdraví našich občanů v Bruselu z vysoka kašlou. Stejně jako politici z tradičních stran jako jsou ODS, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL či TOP09. Bohužel se k nim přidalo i hnutí ANO, které je již šest let ve vládě a situaci neřeší,“ píše.

„Brusel tím vypustil hydru, kterou se již nikdy nepodařilo zkrotit,“ míní Okamura a vysvětluje: „odstranění kontrolovatelných norem umožnilo velkým firmám masivní podvádění zákazníků, které jim přinášelo obrovské zisky. Z velkých firem se staly obří nadnárodní korporace, které postupně vytlačily z trhu řadu menších výrobců.“

Protivnou fotografii těchto potravin politik dodává na konci příspěvku. V textu uvádí takové příklady nekvalitních, a dokonce i nebezpečných potravin, jako jsou „bezmasé špekáčky“ vyráběné koncernem Agrofert a takzvaný „recyklovaný chléb“, na jehož nebezpečnost pro zdraví upozornilo Sdružení na ochranu spotřebitele společně s časopisem dTest. To znamená, že neprodaný starý tvrdý chleba je vrácen do pekáren, rozemlet a znovu přidán do těsta.

„Při laboratorních měřeních bylo zjištěno, že chléb vyrobený recyklací obsahuje plísně a toxiny, které jsou zdraví nebezpečné. Nikdo však nebyl potrestán. Podle státního zastupitelství nedošlo k porušení zákona. Norma ČSN 561001, která takové pro strávníky nebezpečné praktiky zakazovala, již tou dobou nebyla závazná,“ uvádí lídr SPD.

Dále Evropská komise spustila proces budování soustavy předpisů pro povinné vybavení potravinářských výrobců. „Nové předpisy samozřejmě vyhovovaly jen těm největším korporacím. Nově předepsané vybavení je extrémně nákladné. Takže si jej mohlo dovolit koupit ještě méně firem,“ popisuje problém Okamura. A uvádí další přiklad: „Evropská směrnice například zakazuje používání dřevěných regálů na zrání sýrů. Dřevo mělo být nahrazeno plastem nebo nerezem.“ Tato okolnost se například uvádí jako jeden z důvodů, proč nyní olomoucké tvarůžky nesmrdí až za roh.

Podle Okamury, takové „přizpůsobení“ českého práva právu EU „uvolnilo prostor na trhu velkým domácím firmám jako Agrofert. Ale především dovozu výrobků, které jsou označeny jako potraviny. I když v mnoha případech jde o náhražky nebo odpad z potravinářské výroby“.