V pondělí český diplomatický rezort zveřejnil na svém oficiálním webu text společného prohlášení, který se týká prezidentských voleb probíhajících v Abcházii a výsledku voleb do parlamentu Jížní Osetie. Uvádí se, že Česko, jako i několik dalších států (Bulharsko, Kanada, Estonsko, Finsko, Irsko, Lotyšsko, Litva, Norsko, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Ukrajina, Spojené království a USA), neuznává jejich legitimitu.

Podotýká se, že Česko trvá na své podpoře „územní celistvosti a svrchovanosti Gruzie v rámci jejich mezinárodně uznávaných hranic“.

„Znovu vyzýváme Rusko, aby splnilo všechny své závazky vyplývající z dohody o příměří z roku 2008, včetně stažení svých sil do postavení před konfliktem a umožnění volného přístupu k humanitární pomoci těmto regionům, a také aby odstoupilo od uznání gruzínských regionů Abcházie a Jižní Osetie jako nezávislých států,“ dodává se.

Prezidentské volby v Abcházii

25. srpna se v Abcházii konaly prezidentské volby. Do druhého volebního kola se dostal skutečný prezident země Raul Chadžimba (23,85 % hlasů) a opoziční kandidát Alchas Kvincija (21,97 % hlasů). Voleb se zúčastnilo 66,55 % abchazských občanů.

Podle šéfa centrální volební komise Abcházie Tamaza Gogogija jeho úřad neobdržel žádné nároky na provedení voleb, které pozorovala i skupina mezinárodních pozorovatelů včetně bývalého slovenského premiéra Jána Čarnogurského.

„Tyto volby se konají demokraticky a bez jakékoli nenávisti, bez populistických prohlášení – to svědčí o demokratické povaze politické společnosti Abchazské republiky. Vítám to,“ řekl Čarnogurský novinářům.

Parlamentní volby v Jižní Osetii

9. června se v Jižní Osetii uskutečnily volby do parlamentu země. Vítězem voleb se stala strana Jednotná Osetie, která obsadila 14 míst v parlamentu republiky, Národní strana dostala 5 míst, strana Nychas celkem 4, strana Jednotnost národu 3 a komunisté 2 místa. Předsedou parlamentu byl později zvolen Alan Tadtajev.

Podle člena poslanecké sněmovny Berlínu Gunnara Lindemanna, který byl jedním z mezinárodních pozorovatelů voleb, by Evropa měla uznat jejich legitimitu a zároveň i nezávislost republiky.

„To, co se dá pozorovat ve volebních místnostech, se prakticky neliší od volebního procesu v Německu a můžeme říci s jistotou, že volby v Jižní Osetii se konají podle evropských norem. Je třeba se obrátit na země západní Evropy, aby uznaly legitimitu voleb a nezávislost Jižní Osetie,“ uvedl pro agenturu PEC.

Vztahy Gruzie s Abcházií a Jižní Osetií

Vztahy Tbilisi s Cchinvali (hlavní město Jižní Osetie) a Suchumi (hlavní město Abcházie) jsou historicky složité a napětí v nich se periodicky projevovalo i během sovětského období.

Abcházie a Jižní Osetie byly zahrnuty do Gruzínské SSR jako autonomie, které měly výrazný národní charakter. V tomto ohledu byla provedena poměrně přísná asimilační politika, která zahrnovala přesídlení, vyloučení národních jazyků ze školních programů a tak dále.

Na konci 80. let začalo v Gruzii posilovat nacionalistické hnutí, které obhajovalo likvidaci autonomie uvnitř země. Vedení Gruzie se snažilo prosadit svou politiku, a to nejprve mírovými prostředky, poté i silou. To způsobilo ostře negativní reakci Abcházie a Jižní Osetie, což vedlo k nepokojům a střetům s gruzínskými vojsky a oběťmi mezi populací.

19. ledna 1992 se v Jižní Osetii konalo referendum o nezávislosti republiky. Více než 98 % těch, kteří se zúčastnili hlasování, rozhodlo ve prospěch nezávislosti.

V únoru 1992 zahájila gruzínská armáda intenzivní ostřelování obytných oblastí hlavního města Jižní Osetie, což vedlo k civilním obětem. Jako výsledek schválila 29. května 1992 Jižní Osetie  zákon o státní nezávislosti.

24. června 1992 byla v Soči podepsána rusko-gruzínsko-osetská dohoda o zásadách řešení konfliktů, po které (14. července) vstoupily do Jižní Osetie smíšené rusko-gruzínsko-osetské mírové síly. Otevřená vojenská konfrontace skončila.

V dalším období Jižní Osetie provedla řadu administrativních reforem a 16. listopadu 2006 v zemi proběhly prezidentské volby a referendum o nezávislosti. Absolutní většina (asi 99 %) hlasujících byla pro nezávislost republiky.

Došlo také k ozbrojené konfrontaci mezi Gruzií a Abcházií. Vedení autonomie oponovalo rozhodnutí Tbilisi o zrušení jeho statusu a obnovilo Ústavu Abchazské sovětské republiky z roku 1925, podle které je Abcházie suverénní stát.

14. srpna 1992 začaly mezi Gruzií a Abcházií ozbrojené střety, které se změnily ve skutečnou válku s použitím letadel, dělostřelectva a dalších zbraní. Konflikt trval až do roku 1993 a sebral život asi čtyřem tisícům Gruzínců a čtyřem tisícům Abcházců.

Zprostředkováním Ruska 27. července 1993 uzavřely strany dohodu o dočasném příměří (Rusko vystupovalo jako ručitel) a 14. května 1994 byla v Moskvě podepsána dohoda o příměří a oddělení sil. Na základě tohoto dokumentu a následného rozhodnutí Rady hlav států SNS byly v konfliktní zóně od června 1994 nasazeny kolektivní mírové síly SNS, které tvořil ruský vojenský personál.

Válka 2008

Nové kolo krize ve vztazích Gruzie s Jižní Osetií a Abcházií nastalo po zvolení gruzínského prezidenta Michala Saakašviliho. Tato krize vyvrcholila ozbrojeným konfliktem v srpnu roku 2008.

V noci z 8. srpna 2008 gruzínská armáda zahájila ostřelování Cchinvali, poté gruzínské jednotky zaútočily na republiku. Rusko se zapojilo do konfliktu v rámci bránění občanů Jižní Osetie, z nichž mnozí přijali ruské občanství, vyslalo vojáky do republiky a po pěti dnech vytlačilo gruzínskou armádu z regionu.

26. srpna 2008 Moskva uznala nezávislost Abcházie a Jižní Osetie.