• Vybrat den

    Březen 2024
    Po Út St Čt So Ne


    PODPOŘIT STALOSE BTC ETH LTC

    „Už to nebyli Rusové, ale Češi, kteří stříleli do Čechů.“ Drahoš promluvil o sovětské okupaci

    24-8-2019 Sputnik CZ 176 703 slov zprávy
     

    Senátor Drahoš svůj příspěvek nadepsal „Můj srpen 1968“. Na začátku uvádí, že se ho někteří ptají, jak prožil události konce 60. let. Proto se také rozhodl, že se svými sledujícími podělí o pocity, kterými politik vnímal tehdejší dobu.


    Začali jsme otáčet silniční ukazatele


    „21. srpna 1968 mi bylo 19 let a onen tragický den jsem neprožil v Praze, ale doma v Jablunkově na letních prázdninách po prvním ročníku VŠCHT. Dodnes vidím maminku, která ono srpnové ráno přiběhla domů – chodila do práce už před šestou, najednou se ale objevila a podivně přiškrceným hlasem říkala, abychom si pustili rádio. A tak jsme zjistili, že k nám dorazila tzv. spřátelená vojska. Spolu s ostatními jsme začali otáčet silniční ukazatele, sundávat tabulky se jmény ulic a kreslit matoucí šipky, které nikam nevedly. Vyráběli jsme také transparenty s nápisy jako ‚Ivani, iditě domoj‘. Na ‚pomoci‘ našemu slezskému regionu se podílela také polská armáda – jedna jejich jednotka se opravdu nechala zmást a místo na slovenskou Čadcu vyrazila podle námi otočeného ukazatele po silnici do slepého údolí říčky Lomné,“ píše Drahoš.


    Dále uvádí, že okupace byla pro všechny šokem a on si říkal, že to takhle přece nemůže zůstat, že to Západ nedovolí... V rozhovoru se strýcem, člověkem, který aktivně zažil válku, zjistil, že Rusové tady budou napořád. „Tehdy jsem mu nevěřil, jednotkou dočasného pobytu se ale opravdu málem stal „jeden furt“. Naštěstí se nakonec i strýc dožil toho, že okupanti odsud odtáhli, trvalo to ale přes dvacet let,“ uvádí senátor.



    Samotný 21. srpen prožil v Jablunkově, ale už v září byl zpět v Praze. Píše, že na univerzitách okamžitě začaly studentské protesty a stávky. Podle něj studenti trávili ve školách celé dny, spali na dekách v posluchárnách a protestovali, jak se dalo. Ale to podle něj mělo odezvu jen u malé části veřejnosti. „Podporu nám vyjádřila alespoň řada umělců, vzpomínám si třeba na vystoupení Evy Olmerové nebo Marty Kubišové. Nastupující normalizaci to ale samozřejmě nezastavilo…“ stěžuje si Drahoš.


    Už to nebyli Rusové, ale Češi, kteří stříleli do Čechů


    „Neměli bychom také zapomínat na události srpna 1969. Při prvním výročí okupace to už nebyli Rusové, ale Češi, kteří stříleli do Čechů, a většina našich politických hrdinů Pražského jara tomu ochotně asistovala – velmi mě zklamal třeba Alexander Dubček svým podpisem pod tzv. pendrekovým zákonem. Nebyl ale jediný, celá řada lidí postupně začala měnit své postoje a zásady. Pražské jaro tak vystřídal studený podzim normalizace a já se zařekl, že takový režim rozhodně podporovat nebudu. I za cenu toho, že skončím jako řadový vědec bez možnosti kariérního postupu, jsem opakovaně odmítl vstoupit do KSČ,“ pokračuje senátor Drahoš.



    Na závěr uvádí, že dnes máme štěstí, že na rozdíl od doby před 50 lety nečelíme sovětským tankům a můžeme se svobodně vyjadřovat a otevřeně kritizovat to, co se nám nelíbí.


    „Tak to prosím dělejme! A snažme se, aby se nám v naší zemi žilo co nejlépe. V zemi, kde slušnost opět nebude slabost a jejíž lidé se budou cítit hrdými Čechy a Evropany. Nezapomínejme, že demokracie a svoboda nejsou samozřejmostí, ale výsadami, za které se, slovy generála Fajtla, vyplatí vždy bojovat!“ ukončil svůj komentář Jiří Drahoš.



    Rozporuplné komentáře


    Pod příspěvkem senátora se rozjela diskuze, kde se uživatelé dožadovali vysvětlení určitých věcí. Senátor Drahoš na některé z nich dokonce odpovídal.


    „A jak se prosím později stalo, že jste zastával ještě v době komunismu významný vedoucí post v AV, zejména, když jste odmítl vstoupit do KSČ? A co jste udělal pro to, abyste mohl cestovat v té době na západ?“ ptá se Drahoše jedna z uživatelek. Proti tomu se ale Drahoš ohradil. „Vážená paní Beranová, netuším, proč píšete nepravdivé informace. Až do roku 1990 jsem působil v pozici řadového pracovníka Ústavu chemických procesů,“ odpovídá Drahoš.


    Další otázka mířila na studium na západě. „Na výzkumný pobyt do Německa jsem se dostal jenom proto, že jsem v tom našem ‚komunistickém ráji‘ nechal manželku a dvě malé děti jako rukojmí režimu,“ vysvětlil Drahoš.


    Jindřich Večerek zase uvádí, že je hrdý Moravák a doufá, že se nedožije toho, aby bezpáteřní byli prezidenty, kteří zapomněli, koho při studiích podporovali a kdo podporoval je. A teď podle něho mají plnou hubu.


    Zpět Zdroj Vytisknout Zdroj
    Nahoru ↑