DON ELIA rozebírá příčiny a souvislosti migrantské invaze z afrických zemí a cituje kardinála Saraha varujícího před rolí současného Vatikánu v této katastrofě

Každý by měl žít ve své zemi. Jako každý strom má zde svou půdu, své životní prostředí, kde může dokonale růst. […] Spíše je třeba pomáhat lidem, aby se uplatňovali ve svých kulturách, a nikoliv je povzbuzovat, aby šli do Evropy, do naprostého úpadku. Je to falešná exegeze, která používá slovo Bůh k ocenění migrace. Bůh taková vytržení nikdy nechtěl. (Robert kardinál Sarah)

V rukách bezohledných

Už několik let vyzývají afričtí biskupové mladé lidi, aby neopouštěli svou zemi kvůli vidině zázraku, ale aby se s trpělivostí a odhodláním zapojili do rozvoje ve své zemi. Černý kontinent ztrácí celou jednu generaci, tu, na které závisí jeho současnost a budoucnost. Jeho obyvatelé nakolik jsou uvědomělí a prozíraví, nemohou ignorovat problém takové závažnosti, zvláště pokud se zde - jak je nyní zřejmé – nesetkávají se spontánním migračním procesem, ale s obnovou otrokářského obchodu řízenou vysokým kapitálem a kriminálními bandami za spolupráce nevládních organizací.

Bankéři, kteří se skrývají za těmito transporty lidských bytostí si jako realizátory schválně vybírají individua zcela postrádající smysl pro morálku a nechávají je manévrovat podle jejich představ: německou dámu postiženou patologickými stavy nezralosti podobně jako machry, kteří na světových burzách bez skrupulí provádějí spekulace, schopné zbídačit celé populace. 

Epocha tzv. kooperace dospěla v Africe, jak se zdá, ke svému konci, aby udělala místo pro strategii vylidňování a usnadnila tak neomezené vykořisťování. Pokud jde o Evropu a USA, ty se snaží čelit invazi islámských radikálních skupin, souhlasí, aby mnohonárodní společnosti ilegálně těžily v Africe suroviny (ropa, koltan, diamanty atd). Tento proces umožňuje navíc široké obchodování se zbraněmi, které současně a exportem technologií a jiných konečných produktů zajišťuje potřebný kapitál investovaný do primární těžby. Intenzivní zemědělství na africké půdě produkuje množství potravin, ale domácí spotřebitelé z toho nemají užitek pro vysoké ceny, které určují brokeři v Londýně, ve Frankfurtu a v New Yorku.

Čtěte ZDE: Rodina má být vyhubena: Jsme povoláni k mučednictví? Viděli jsme mnoho zla. Potřebujeme vzdor proti kolonám smrti. Za co se vyplatí zemřít? Zůstaňme věrni evropskému křesťanskému dědictví!

Nejhorší forma otroctví

Hovoříme-li o „pomoci“, hovoříme vlastně o intervencích, ze kterých se buď obohacují loutky dosazené do místních vlád ze Západu, nebo vlády podporující politiku příznivou pro potraty, antikoncepci a homosexualitu, nebo jde o investice v nejrozvinutějších regionech, tedy nikoli v těch nejvíce potřebných, aby se z nich staly prostory pro nové trhy.

Od 80. let je bohužel známo, že evropské společnosti (včetně předních italských firem) si vyhledávaly africké komise na realizaci velké, nepoužitelné ne-li přímo poškozující infrastruktury, jako jsou nevhodné přehrady nebo zábrany, které mění některá území na poušť, brání pravidelným záplavám řek, které je zavlažovaly a zúrodňovaly. Dnes už je každému známo, že bombastické „Rozvojové cíle tisíciletí“ prosazované Organizací spojených národů, které měly být dosaženy do roku 2015, nejsou ničím jiným než cestou ke snížení světové populace, zatímco umělá migrace směřuje ke změně etnického složení evropských zemí a k podminování nezbytného sociálního soužití. 

Na druhé straně stojí otázka, co vůbec nabízí náš nemocný a chátrající Západ mladým Afričanům? Snad důstojnou práci, vyvážený a klidný společenský život, vzdělání ve vyšších hodnotách křesťanské civilizace? Nebo je vše spíše zaměřeno k tomu, aby ty, kteří jsou ještě morálně zdraví, motivovalo ke zkorumpování své vrozené prostoty, anebo na vytváření příležitostí pro ty, kteří již mají sklony k ilegálnosti, jak se nechat naverbovat pro organizovaný zločin? Kolik je mezi nimi těch, kteří jsou zadluženi, aby zaplatili svůj „výlet“, a jsou pak dohnáni v tísni – pokud jde o ženy – prodávat se na ulici, nebo bezplatně pracovat pro mafii, pod hrozbou strašlivé odvety na rodinných příslušnících, kteří zůstali doma, třeba i barbarským mučením v obřadech voodoo? Není to nová forma otroctví, a to ta nejhorší ze všech možných? 

Špinavé zájmy

To je ovšem neopravňuje ke krádežím, vraždám a znásilňování, což v některých regionech vytváří opravdovou noční můru strachu a nejistoty, kterou ještě více rozdmýchává beztrestnost, ze které se mohou tyto živly těšit díky zideologizovaným soudům, které v těchto případech svou moc uplatňují docela liknavě. A to už ani nemluvíme o teroristech, dobře známých tajným službám, kteří zamíchaní mezi ilegální přistěhovalce snadno vstupují do Evropy a pak zde páchají krvavé atentáty. 

Zvláštní zmínku si zaslouží nemoci, které byly už celá desetiletí v Evropě vymýceny, ale nyní se znovu objevují, nebo praktiky čarodějnictví a černé magie (s mnoha lidskými oběťmi z řad mladých žen přinášenými duchům), které se bez překážek šíří právě za dramatického nedostatku exorcistů a odborníků z této oblasti. V takovém scénáři doporučování nekontrolovaného příjmu migrantů se jeví nejen jako nezodpovědné, ale přímo absurdní.

Ten, kdo zcela ostentativně mlčí v naléhavých a choulostivých debatách týkajících se eutanazie, genderu a pronajímání dělohy, dovoluje si pak zcela nepřijatelně zasahovat do politiky suverénní země neopodstatněnými arogantními výtkami z oblasti morální doktríny. Neuvědomuje si, že prostí lidé – spíše než ti imaginární z jeho mýtů – už to nesnášejí, a nenávidí ho a proklínají? Nedává mu už zapravdu ani prostý klérus, který je denně v kontaktu s problémy svého stáda, jen snad preláti v bezpečných věžích ze slonoviny diecézních kurií a byrokrati z biskupských konferencí předstírají, že ho podporují; jedná se tu však o ryzí oportunismus či o špinavé ekonomické zájmy. Oč poctivější jsou čínští vládní činitelé, kteří se prohlašují za ateisty a alespoň nezneužívají Písmo svaté, ale prostě dělají, co se od nich očekává: zlehčují tajnou dohodu s Vatikánem, aby přinutili církevní služebníky vstoupit do vlasteneckého sdružení. 

Čtěte ZDE: Modlit se za změnu papeže: Dovolené a doporučeníhodné. Jedno obrovské riziko. Prozřetelnost určí nejlepší cestu. Co lze dělat pro záchranu obecného dobra? Válka jako extrémní projev lásky. Důvěrnost s Bohem

Spolupráce na sebevraždě?

Je těžké si představit, že toto všechno není součástí skrytého plánu globální destabilizace zaměřené na nastolení totalitní moci, jak to dokazuje paradoxní odpor k práci ministra, který zbrzdil přijímání ilegálních migrantů. Jak poznamenal kardinál Sarah v nedávném rozhovoru, "tato současná touha globalizovat svět potlačováním národů a jejich odlišností je naprosté šílenství". Nesmíme obětovat svou katolickou a národní identitu "na oltář Evropy technokratické a multikulturní. Bruselská EU vůbec nehájí národy, ale chrání jen své banky". Bylo načase, aby alespoň jeden z církevních představitelů promluvil a jasně nazval věci takovými, jakými jsou.

Je možno dospět k závěru, že EU nikdy skutečně nesledovala zájmy národů, které ji tvoří, neboť byla od počátku realizací synarchistického projektu, který si rozdělil svět na velké bloky, které se varují toho, aby jeden nepřevyšoval druhý, ale všechny jsou podrobeny pánům od vrcholných financí.

"Církev nemůže spolupracovat s novou formou otroctví, jakou se stala masová migrace – zdůrazňuje guinejský kardinál. Bude-li Západ pokračovat na této zhoubné cestě, hrozí – v důsledku ztráty národností – velké riziko, že bude smazán Řím napadený cizinci, tak jako byl dříve napaden barbary. Mluvím jako Afričan. Moje země je převážně muslimská. Myslím, že vím, o čem mluvím". Na rozdíl od mnoha učenců a církevních byrokratů vidí Sarah realitu takovou, jaká je, a naznačuje, že plánovaná invaze směřuje k zániku křesťanského Západu a k jeho islamizaci, což je účinný nástroj k nastolení despotického režimu.

Spolupráce církve na tomto plánu je prostě sebevražda, ale je docela možné, že jde právě o úkol, který finanční oligarchie svěřila muži z konce světa, a ten dělá vše pro to, aby loď potopil. Prudký pokles náboženské praxe, stejně jako daňových příspěvků pro IBK ho pravděpodobně spíše těší, než rozčiluje.

Žádat Nebe, aby ho odstranilo, je tedy více než naléhavou otázkou našeho přežití, a to jak na úrovni občanské, tak církevní; je načase, aby uvolnil místo člověku se zdravým rozumem a katolickou vírou.

Zdroj.