„Přesně před 51 lety právě tady, kde všichni stojíme, jezdily sovětské tanky. Přesně před 50 lety v r. 1969 právě zde, kde stojíme, se opět konaly desetitisícové občanské protesty. Tentokrát je rozháněly československé bezpečnostní složky. Proti občanům se na tomto místě zasahovalo také v roce 1988 a 1989…“ (Mikuláš Minář, aktivista a předák Milionů chvilek pro demokracii)

„Poděkujme v duchu všem, kteří přináší či přinesli pro svobodu a demokracii oběti.“ (Mikuláš Minář)

(Minář a přítomní dodrželi symbolickou minutu ticha)

Připomínková akce se zvrhla v politickou agitku. Dalo se to čekat.

Minář úvodem připomněl osm statečných Rusů, kteří 25. 8. 1968 na Rudém náměstí protestovali proti invazi do tehdejšího ČSSR s heslem: „Za naši, za vaši svobodu!“ Za což dle Mináře zaplatili kriminály, léčebnami, Sibiří či tajgou. Minář nicméně oznámil, že se „dav“ sešel na podporu všech utlačovaných po celém světě. Minář kritizoval rozhánění demonstrací v Rusku i to, že blízko Hongkongu cvičí příslušníci čínské armády a „zastrašují obyvatele Hongkongu, kteří volají po svobodných volbách.“

(Lidé souhlasně pískají)

Minář ocenil „oběti našich předků, díky kterým nyní svobodné volby u nás máme“. Aktivista však zdůraznil, že nám přesto vládne agent StB, že „náš prezident místo toho, aby důstojně uctil památku 21. srpna, mlčí a schází se s předsedou KSČM Vojtěchem Filipem (v Lánech)“. (Lidé opět přitakávají pískotem) „Sešli jsme se dnes proto, abychom již nikdy nedopustili, aby se doba nesvobody opakovala“.

Vedle Mikuláše Mináře byla spatřena filoložka Eva Li. Má podíl na psaných textech Minářových?

Než se procesí vydalo z Václaváku přes Staroměstské náměstí na Hrad, aby bylo tam dvěma proslovy zakončeno, na Václavském náměstí promluvili historici a pamětníci. A co řekl z improvizované tribuny historik pan Prokop Tomek?

„Pražské jaro – občanům svitla naděje na život dle jejich představ. To se v noci z 20. na 21. srpen 1968 změnilo. Obyvatelé ČSSR protestovali v ulicích nejen proti nespravedlnosti a ponížení, ale i proti zmaru svých tehdejších nadějí… Do konce roku 1968 bylo 137 obětí na životech. Cílem intervence 5 států Varšavského bloku nebylo jen potlačení pražského jara, ale i tzv. dočasné rozmístění sovětských vojsk na území ČSSR. Do roku 1991 zahynulo v důsledku činnosti okupační armády dalších 288, celkem 425 občanů. Ekologické následky okupace šly do miliard…“

V tomto duchu hovořil pan historik dále. V rámci vyváženého přístupu k věci je podotýkáme, nezaznělo ani slůvko o tom, že v Iráku je po spojeneckých vojenských operacích přinejmenším 500 000 mrtvých, nic o tom, že ČR má na tom svůj jistý spojenecký (proporční) podíl... Nechceme to tu dále rozvíjet, jen připomínáme Karla Havlíčka Borovskému:

„Co sám nerad, nečiň jiném, pravil učitel žáku kdesi, tahaje ho za pačesy.“

Vraťme se k meritu. „Jan Palach nebojoval smrtí jen proti okupaci, chtěl tím vyjádřit, že se nehodlá smířit s nesvobodu,“ řekl ještě historik Tomek. Hřebíček na hlavičku uhodil, když vyslovil názor, že „sovětská okupace není jen historickou reálií“. Mínil to tak, že zasáhla několik generací. Když se pak chopila slova pamětnice Jana Kulhánková, řekla: „Vzhledem ke stále zhoršující se situaci (v ČR?) mám obavu, aby se něco podobného neopakovalo.“ Protože máme tyto projevy kompletně natočeny, nabízíme vám, abyste si je poslechli z autentické nahrávky a abychom my tak nečelili výtce, že se snažím některá vyjádření jejich producentům od úst brát či deformovat…

Nyní slíbenou teorii na odlehčenou. Dopředu avizujeme, že je myšlena jako letní hyperbola, vtip: „Víte, jak by se měla jmenovat jepičí perioda?“ Dáte se podat? „Chvilinky (vteřinky).“ Přejeme Chvilkařům, aby měli delší než jen jepičí trvání, pokud jim na jejich aktivitě tak moc záleží, že přerušují i studium na VŠ. (Zemanova výtka Minářovi, viz věta o „zběhlém studentovi“.)

Doporučujeme ke zhlédnutí americký film Mozek za miliardu dolarů (1967). Mohlo by se totiž jednou ukázat, že události roku 1968 v ČSSR byly plánovány. Nejen SSSR… Kamila Moučková kritizovala Čechy obecně za jistou pasivitu. My pozitivně dodáváme: „Dámy a pánové, to chce klid!“ (Švejk)…

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce