Za poslední roky se s podnebím na Zemi nic zvláštního nestalo. Přitom hlasitost hysterického alarmismu se zvýšila několikanásobně. O čem to svědčí?

Jen o tom, že alarmisté si najali kvalitnější a dražší mediální agentury. Ty dobře znají svou práci a tak nejlépe vědí, že racionálními argumenty nelze cílů alarmistů dosáhnout. Je nutno vsadit na jednu kartu. Na kartu emocí, citového vydírání, vnucování pocitu viny. K tomu postačí kýčovité ikony, přestřelené výkřiky, burcování bez seriózně doložitelné příčiny.

A co je tím cílem? Někteří alarmisté už to říkají nahlas: zavedení válečného stavu, zavedení válečné správy ekonomiky a „dočasné“ upozadění demokracie, protože na ni ve chvíli největšího ohrožení přece není čas. Militantní kolektivisté vždy snili o tom, jak nás oberou o zbytky svobody. Nyní přišli na to, jak to udělají.

Ve válce se všichni musejí uskrovnit, musejí dodržovat tuhou disciplínu a zapomenout na své individuální zájmy. A tak tihle zelení revolucionáři vyhlásili válku s podnebím. Když jde o přežití lidstva (a o nic menšího), kdo by se ptal po demokracii, po svobodě či po volném trhu. O podnebí nejde. Jde o nás.

Nastává nová doba. Jak jí budeme říkat? V době postdemokratické už žijeme. Přichází doba postracionální.

Psáno pro Institut Václava Klause.