Stáří artefaktů z vykopávek v letech 2011-2016 podél řeky Tolbor tvoří 45 tisíc let. Celkem bylo nalezeno několik tisíc kamenných nástrojů, z toho 826 pochází z prastarých lidských stanovišť. Nástroje s dlouhým a správným ostřím jsou analogické nalezeným v jiných místech vykopávek na Sibiři a na severozápadě Číny. Svědčí to o rozsáhlém osídlení regionu.

Nehledě na to, že nebyly nalezeny žádné lidské ostatky, vědci jsou přesvědčeni, že nástroje byly vyrobeny právě lidmi dnešního typu a nikoliv neandertálci nebo denisovany, kteří neovládali příslušnou techniku výroby. Vědci také určili klimatické podmínky podle organických ostatků. Region se stával vlhčím a teplejším, což ho činilo příznivějším pro pasení dobytka.

Stáří nástrojů přibližně odpovídá době kontaktů mezi lidmi dnešního typu a denisovany. Existuje teorie, že denisované předali Homo sapiens geny, jež činí organismus odolnějším vůči hypoxii a umožňují obývání míst s relativně zředěným vzduchem, například na Tibetu.

Denisované (Homo altaensis) je vyhynulý druh nebo podruh starověkých lidí známých podle zkamenělin nalezených v Denisově jeskyni na Altaji. Jsou považováni za sesterskou skupinu ve vztahu k neandertálcům. Nedávno byly získány důkazy, že se denisované a neandertálci mohli křížit mezi sebou a mít společné potomstvo.

Je známo, že lidé s moderní anatomií opustili Afriku před méně než 100 tisíci lety a osídlili Eurasii, občas se křížili s jinými druhy Homo - neandertálci a denisovany, což vedlo k introgresi DNA vyhynulých druhů lidí do genomu Homo sapiens.

Loni bylo informováno o tom, že vědci z americké Stanfordovy univerzity zjistili, že geny, které zdědili současní lidé od neandrtálců, poskytovaly ochranu před viry. To vysvětluje skutečnost, proč se archaické DNA lidí zachovalo v genomu Homo sapiens až dodnes. 

Je obecně známým faktem, že dvě procenta genomu Evropanů a Asiatů tvoří neandrtálské DNA, což poukazuje na jakési křížení těchto dvou druhů. K prvním kontaktům mezi nimi došlo asi před sto tisíci lety, když Homo sapiens opustil Afriku. Do té doby žili neandrtálci za hranicí afrického kontinentu stovky tisíc let a jejich imunita se velmi dobře přizpůsobila virům v Evropě a Asii.

Vědci testovali sekvenci nukleotidů u více než 4 500 lidských genů, které souvisely s ochranou proti virům, na shodu s DNA neandrtálců. Bylo objeveno asi 152 částí DNA, které jsou přítomny v genomech obou druhů.

Vědci prokázali, že proteiny, které jsou kódovány zděděnými geny neandrtálců, jsou schopny vzájemně působit s takovými RNA viry, jako je HIV, chřipkové viry typu A a žloutenka typu C. Toto specifické DNA dokázalo čelit infekcím, když moderní člověk opustil Afriku a začal osidlovat Eurasii.