První, čeho si všimneme je, že se protestující snaží maximálně od sebe odpudit obyvatele pevninské Číny - a dosáhli toho. V Hongkongu se vyvaluje na povrch z minulosti jakýsi pocit převahy a podcenění příchozích z pevniny jako méně kulturních, méně vzdělaných a chudších, což jaksi připomíná chování sovětského Pobaltí v dobách SSSR a jejich vztahu k obyvatelům zbývajícího SSSR – jen v hypertrofované formě. Hesla urážející Čínu, požadavky na naprosto nesmyslné oddělení od ní, zneuctění čínské státní symboliky, rozmachování se americkou vlajkou. Takže, máte-li cíl dosáhnout na vládě, aby vzala v potaz nějaké vaše zájmy, musíte na pevnině vyvolat nějaké sympatie k sobě, musíte dokázat ochotu k dialogu, umožnit jim zachovat si tvář. Neustálá eskalace požadavků, stupňující se agresivita povede, zdá se, k tomu, že Čína provede onu násilnou akci, díky které sice mnoho ztratí, ale se způsobem života Hongkongu bude konec, protože o vítězi není pochyb.
To vše svědčí o rozsáhlém vměšování především Británie – mnoho lidí v Hongkongu si zachovalo britské pasy a mají tedy „záložní letiště“ kam mohou ustoupit a na dálku bojovat proti ČLR. Pevninská Čína to ale chápe, a linie – jak já tomu rozumím – vypadá zhruba takto: - ve státním aparátu v Hongkongu je mnoho k Číně neloajálních lidí, ale loajálností policie jsou si jisti. Policie je schopna se udržet docela dlouho – nemůže protesty potlačit, ale může je dlouho držet pod kontrolou. Během té doby se bude kumulovat únava místního obyvatelstva těmito vleklými protesty – u některých se už projevovat začíná. Začíná školní rok, a až tyto faktory povedou k poklesu protestů (září-říjen), bude možné provést odvetný úder v podobě zatčení velkého počtu aktivistů. Legislativa v Hongkongu umožňuje zavřít lidi za účast na nepokojích na poměrně dlouho, a v důsledku nezdařené „revoluce deštníků“ roku 2014, si „sedlo“ velmi mnoho lidí a někteří jsou ve vězení dosud. Tím budou protesty zbaveny velení a problém bude vyřešen sice se ztrátami, ale pro Čínu už ne až tak špatně, protože Hongkong si zachová svou ekonomickou roli, bude sice zdiskreditována koncepce „jedna země-dva systémy“, ale ona byla i tak, v podmínkách takové konfrontace, stále méně životaschopná. Pokud se tento plán nezdaří, bude vždycky možné zapojit místní posádku, která na rozdíl od ostatních vojenských jednotek má i policejní zařízení a policejní výcvik pro boj s nepokoji. No, a pokud dojde k úplné zvůli protestujících, pak Ústava umožňuje zavedení mimořádného stavu a zapojení vojsk z pevniny…
K názoru, že Američané neupustí příležitost a budou nadále silně tlačit na eskalaci a vést ji k maximálnímu vyhrocení konfliktu, je třeba vidět, že tyto protesty mají z 90% vnitřní kořeny a role Američanů je sice podstatná, ale omezuje se na propagandistickou podporu. Velmi často účastníci takových protestů zase, z důvodu nepříliš svižného rozumu, považují za nejdůležitější faktor své úspěšnosti mezinárodní podporu, že se o nich píše a mluví. To ale nemůže být cíl, kterým by mělo být dosažení ústupků na Pekingu, což je možné, ale poté co vás ukázali na CNN, to nejspíš skončí špatně. To ale oni nechápou a jejich lídři, kteří by to chápat měli, nejspíš nepřemýšlí v zájmu lidí, které vyvedli do ulic. Šikovní političtí manipulátoři sice mohou proškolovat a motivovat organizátory protestů, nicméně konflikt zrál dost dlouho a jeho příčiny byly jak ve vnitřní situaci na území, která se postupně stále zhoršovala, což mnozí měli tendenci spojovat s politikou pevniny. To ale bylo nesprávné – např. tam je naprosto katastrofálně organizován realitní trh. Území je na jedné straně dost, ale zástavba probíhá pomalu a nerovnoměrně a je snaha ji všemožně brzdit, čímž se nafukuje bublina. Vy, jako průměrný člověk, nikdy nedosáhnete na vlastní bydlení, a Čína s tím má společného jen to, že Hongkong je směr č.1 pevninských zbohatlíků. Realitní trh, monopolizovaný několika místními skupinami, a do toho přijíždějící čínští zbohatlíci s kufry peněz to drahé hongkongské bydlení skupují. Takže normální člověk nevidí vnitřní příčiny, ale ty lidi s kufry peněz, v luxusních autech, posílajících svoje děti na nejprestižnějších zaměřeních místní univerzity, navíc hlučné a vyzývavé. Problém Pekingu je v tom, že s tím nikdy neuměl pracovat, což je systémová chyba, v čemsi připomínající problémy Ruska na postsovětském území, např. na Ukrajině.
Než Číňané integrovali Hongkong a dosáhli s Angličany dohody o předání území, existovala významná skupina čínské vojenské rozvědky s poetickým názvem „letní orchidej“. V Hongkongu působila zastoupení čínských tajných služeb a státního aparátu, která od samého počátku začala navazovat kontakty mezi místním úřednictvem, mezi místním velkým byznysem, významnými představiteli veřejného mínění – tradičně osobními kontakty, podplácením se dostávali k řídícím pákám. Postupně se tak k momentu přechodu území pod čínskou správu cítili víceméně komfortně. Po přechodu správy svoji práci zesílili, získali určité množství masmédií, na něž působili přes prostředníky a balíky akcií, velmi dobře vyčistili policejní správu a začali dobře kontrolovat policii do té míry, že podstatná část hongkongských policistů se už připravuje v policejních akademiích na pevnině, no a začali mít pocit, že je vše v pořádku. Což ve skutečnosti nebylo úplně pravda, protože za kontrolou těch rozhodujících bodů a vléváním peněz ztratili kontrolu nad situací ve společnosti, kde zrála nespokojenost v důsledku komplexu objektivních hospodářských příčin a lidé spojovali zhoršení své životní úrovně s rolí pevniny, a také tím, že Komunistická strana Číny je ideologická těžká váha, těžko reagující na tak konkurenčním trhu. K tomu se přidalo nanejvýš citlivé téma, kterým tam je extradikce, řešené okamžitě a bez diskuse.
Bez propagandistické podpory zvenčí by nejspíš protesty v krátké době odezněly. Nemyslím si, že po městě běhali příslušníci CIA s kufry peněž, ale propagandistická podpora a sliby zázemí v případě neúspěchu, zapůsobily na hodně lidí, kteří věří, že je v tom silná Amerika nenechá. K rozptýlení tohoto obrazu vede ještě dlouhá cesta.
*) Vasilij Kašin (1973) – hlavní vědecký pracovník Ústavu Dálného Východu Ruské akademie věd.
Výňatek z článku
Překlad: st.hroch, srpen 2019