Blokáda Kuby, která trvá od roku 1960, a sankce zavedené proti Venezuele 5. srpna mají řadu společných rysů nehledě na více než padesátiletý časový rozdíl mezi těmito dvěma událostmi.

Před více než půl stoletím zakázaly Spojené státy svým obchodním partnerům jednání s Kubou a přijaly dokonce zákony na podporu této politiky, jako je třeba zákon Helmse-Burtona. Americký Kongres i nadále hájí odůvodněnost této politiky jako opatření, které by mohlo kubánskou vládu donutit k respektování lidských práv.

V roce 2015 tehdejší prezident Barack Obama vyzval Kongres k pozastavení obchodní blokády Kuby a ve svém ročním poselství prohlásil, že „platnost této politiky už dávno vypršela“, což bylo metaforickým uznáním neúspěchu podobné strategie.

Po svém nástupu do funkce v roce 2017 však dal prezident Donald Trump jasně na srozuměnou, že má jiný názor než jeho předchůdce. 5. srpna 2019 vsadil na opakování sankční politiky, když podepsal výnos o zablokování aktiv venezuelských úřadů ve Spojených státech.

O několik dní později v peruánské Limě použil prezidentův poradce pro národní bezpečnost John Bolton výrazu „sankce vůči třetím stranám“, tedy jiné země se také zbavují možnosti obchodovat se státem, na něhož byly uvaleny sankce. Tato rétorika velmi připomíná tu, jíž se užívá vůči Kubě.

Ani embargo, ani blokáda, ale sankce

V dialogu se Sputnikem kubánský politolog Arturo López-Levy vysvětlil, že termínů „embargo“ a „blokáda“ se užívá často nesprávně. Ve skutečnosti tvoří součást politické propagandy, která v závislosti na tom, čím zájmům odpovídá, se pokouší buď snížit význam sankcí (embargo), nebo ho naopak zvýšit (blokáda).

„Není to blokáda ve vojenském slova smyslu, jak se popisuje v mezinárodním právu, a ani embargo, protože to předpokládá zastavení operací jen mezi dvěma stranami, v tomto případě se užívá sankcí i vůči třetím stranám. Proto mluvíme o politice sankcí,“ řekl López-Levy, profesor univerzity Holy Names v Oaklandu, Kalifornie.

Nejen sankce, ale právní porušení

Podle názoru odborníka spočívá hlavní podobnost mezi politikou vůči Kubě a vůči Venezuele v tom, že se v obou případech porušuje mezinárodní právo. „Ani jedna země nemá právo uvažovat o možnosti svržení vlády jiné země a nemá právo jednostranně používat sankcí bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN nebo alespoň kompetentního regionálního orgánu,“ řekl.

López-Levy připomenul, že všem je známo, že nejméně dva stálí členové Rady bezpečnosti OSN, Čína a Rusko, vystupují otevřeně proti sankcím vůči Venezuele. Mezitím proti sankcím vůči Kubě vystupují čtyři členové Rady.

V případě Kuby je však situace mnohem jasnější, řekl odborník. V průběhu mnoha let takové zákony, jako je zákon Helmse-Burtona, napomáhaly upevňování politiky sankcí, což komplikovalo její zastavení, dokonce i když měl prezident Obama takové přání.

„V případě Venezuely některé evropské země vyjadřovaly až do 5. srpna svou podporu sankcím, pochybuji ale o tom, že Velká Británie, nezávisle na nové vládě, a Francie je budou podporovat i nadále,“ řekl analytik, protože Evropa se staví tradičně na odpor americkým sankcím proti třetím zemím.

Trpí tím hlavně lid

Jako další podobnost obou strategií uvedl López-Levy absenci podpory pro obyvatelstvo zemí, vůči nimž platí sankce, což způsobuje v konečném důsledku největší škody. Podle jeho názoru dnes nelze říci, že jde o potrestání jen venezuelské vlády, jak to bylo vyhlášeno v roce 2017, a nikoli celé společnosti.

„Dnes platí výjimky jen pro řadu potravin a léků, rána pro celou ekonomiku je ale nesporná. Nejde už jen o údajně korumpované osoby spojené s vládou,“ podotkl.

Připomenul rovněž, že „to je ještě dramatičtější“ v případě Kuby. Uplatnění podobných sankcí nikdy nezaručovalo ochranu nejchudších vrstev obyvatelstva. Komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bacheletová, která byla ve své nedávné zprávě o situaci ve Venezuele velmi kritická, označila americké sankce za nekonstruktivní.

Co se týče čelení těmto sankcím, profesor varoval, že „by bylo chybou učinit závěr, že Venezuela pod vedením Madura dokáže zopakovat zkušenosti Kuby pod vedením Komunistické strany a Fidela Castra“.

„I když tento podnět k jednostranným sankcím může vést ke stmelení lidí kolem své vlajky, alespoň mezi chávisty,“ řekl v závěru.

Jinými slovy se v důsledku toho může chávismus jenom upevnit.