Pan herec Milan Lasica našel na stáří alespoň jednu výhodu, kterou formuloval takto: už nemožem zomreť predčasne! Rád přiznávám, že – jsa relativně v dobrém zdravotním stavu – se to podařilo i mně, a tudíž jsem v souladu s titulkem.

Francouzi říkají, že bída spojená se stářím rovná se očistci na zemi…I tady jsem vyhověl: žádnou bídu netřu, všechny poplatky stíhám, v nákupu potravin se neomezuji a například (velmi) vkusné a levné oblečení nakupuji při výprodejích v obchodě Marks and Spencer (pane vlk, ponechte, prosím, výjimečně jeho reklamu, třeba nám rozšíří okruh čtenářů o obchodníky či nedej bože nám nabídne saka na míru ).

Suma sumarum jsem tedy s titulkem konformní, avšak to samo o sobě by k úplnému vyjádření jeho obsahu nestačilo. Mířím ještě k jednomu velmi důležitému atributu, k němuž mne přivedly poslední vražedné události v USA, které otřásly světem. I když jsou jich tam už stovky a podobají se jako vejce vejci.

Můj šéf kdysi s nadsázkou říkával, že lidstvo z blahobytu blbne, aniž sám tušil, jak drastických podob to „blbnutí“ v takové vzorové zemi blahobytu jako USA může nabývat. Kdy už bezpočet (viz statistiky v příslušném článku vlka) zhrzených a zdrogovaných kreténů, které nebaví svět, vezme snadno dostupnou flintu a pálí do všeho živého; nebo takových, kteří už nesnášejí „ty barevné“, kam zahrnují ovšem všechny jen trochu jiné, než jsou sami…

Znáte to, není třeba věc dále rozvíjet. Odpověď na otázku, co s tím, už delší dobu hledá celá řada profesí od politiků až po komentátory těch nejmenších novin. Pokusím se trochu nastínit, na co „přišli“, ale co si myslím i já.

Za klíčový problém je už obecně považováno ovzduší ba až kult násilí v Americe, které vidíme a slyšíme v politických projevech, zprávách v médiích, v masívním vyzbrojování policie, v systematickém ostrakizování některých skupin obyvatelstva či někdy i v přehnané reakci na proběhlé střílení a vraždění.

Mluví se také o mimořádné psychické zátěži obyvatel Ameriky, projevující se mimo jiné také v nadužívání drog. Ano, Amerika je „předrogovaná“, což je v souvislosti se snadným přístupem ke zbraním příšerná kombinace. Léčba u psychoterapeutů je nesmírně drahá a navíc je jich málo. Zatímco před nedávnem byla návštěva u nich tak trochu „in“, dnes je to pro statisíce nutností.

Ti zasvěcenější navrhují jako minimum dvojí řešení: zvýšit pozornost k psychickým problémům velké části obyvatel a konečně přijmout přísnější zákony o vlastnění a nošení zbraní. Obojí je pochopitelně správné, ale to zmíněné klima násilí, dlouhodobě zakořeněné ve společnosti, hned tak nevymizí. A stěží tomu napomůže také navrhované urychlené (D. Trump) popravování těch úchylných střílejících pachatelů.

Jeden komentátor v této souvislosti dokonce prohlásil, že ten, kdo tak uvažuje, očividně nic nepochopil. A přidal také marný boj s nabubřelou zbrojařskou lobby, která se obřího byznysu „se smrtí“ jen tak nevzdá a která navíc nachází zastání tu u jedné, tu u druhé vládní strany. Protože jsme v Americe, kde na piedestalu i těch nejrozumnějších, nejpotřebnějších, nejhumánnějších atd. snah stojí psáno: it´s all about money!
A jsem blízko závěru, vážení čtenáři, který už asi tušíte. Bohudík tu nemáme v těch rozměrech nic z toho, co jsem v krátkosti nastínil. Ještě nemusím chodit v nákupních centrech nebo na Václaváku s přikrčenou hlavou, ještě si dovolím i na naší chalupě na samotě spát při otevřeném okně, ještě se bezpečně „došourám“ k bytu od městského autobusu atd. A tudíž i to zahrnuji do mého – pro některé z vás možná nemístného – výroku: ŽIJU SI NAD POMĚRY!

A neútočte hned na mě nebo na vlka, který to „pustil“, s otázkou jak dlouho ještě? Na tu vám neodpovím, ale jen dodám: je jen v našich rukách, nás voličů a v rukách, těch, které volíme, aby to trvalo stále nebo co nejdéle…