Statistika jako horská dráha

Všimli jste si zvláštní dynamiky? V posledních letech klesá kladný vztah Čechů k USA, Německu a Francii. A naopak vztah k Rusku si drží svou pozici. Ukazuje to nové hodnocení vztahu českých občanů k vybraným zemím Evropy a světa od Ústavu empirických výzkumů STEM.

Hned na úvod se sluší říct, že Rusko patří k těm státům, ke kterým mají Češi spíš méně kladný vztah. V žebříčku stojí společně s Ukrajinou (ano, nemýlíme se), Tureckem a Čínou na spodní straně. Naopak Češi mají nejpozitivnější vztah ke Slovensku, Rakousku a Chorvatsku. Vlažnější vztah k Rusku je nutné vzít v úvahu, ale nejde o to.

Zajímavá je časová osa. Ta jede jako horská dráha. V případě západních mocností. Spojené státy jsou považovány vládní garniturou za hlavního patrona bezpečnosti Česka jako členského státu NATO a vůbec celého Západu. Jenže Češi to vidí jinak. V roce 2010 kladně hodnotilo USA 58 procent dotázaných. A nastal sešup. Dnes kladně vnímá USA 41 procent Čechů.

Co za tím vězí? Tehdy vládl ve Spojených státech Barack Obama a svět zažíval zdánlivě klidné období. Dnes je u moci nevyzpytatelný Donald Trump. Ovlivnilo to postoj Čechů?

Jdeme dál. V roce 2008 kladně hodnotilo Francii 83 procent Čechů. To bylo lepší vysvědčení, než si vysloužilo Německo. To kladně hodnotilo 63 procent Čechů. A teď opět propad. Francii sympatizuje 65 procent dotázaných, Německu 53 procent. Náš západní soused může být ještě rád. Loni a předloni, asi kvůli uprchlické krizi, ho kladně hodnotila méně než polovina Čechů.

Ruská anomálie

Vraťme se zpět k Rusku. A k té anomálii, která v tomto sociologickém průzkumu bije do očí. Na rozdíl od vztahu k západním mocnostem se vztah Čechů k Rusku za posledních deset let výrazným způsobem nemění. Až na roky 2011, 2012 a částečně 2016. Dá se předpokládat, že v prvních dvou případech se výkyv týkal protestů v Rusku a návratu Vladimira Putina do prezidentského úřadu. To mohlo sehrát svou roli. V roce 2016 se objevila, nijak nepotvrzená, obvinění ze zásahu Ruska do voleb amerického prezidenta.

Ale stále hovoříme o výkyvu maximálně v oblasti deseti procent, který je k současnému dni smazán. Rusko dnes kladně hodnotí 34 procent Čechů. Jako v roce 2010.

Máme tu ještě jednu zajímavost. Dnes kladně hodnotí Rusko 34 procent Čechů, v roce 2004 to bylo ale pouhých 16 procent. Co se s českou společností odehrálo za posledních třináct let? Co přesvědčilo Čechy, aby kladněji hodnotili Rusko? Naši kolegové z médií hlavního proudu by řekli, že to je názorná ukázka působení „ruské propagandy“. Ale to by byla banální odpověď. Pravá příčina se může nalézat v krizi západního světa. Češi už nejsou bláhoví prosťáčci, kterým jde lehko nakukat, že Západ je ráj a dobro na Zemi.

O hodnocení vztahu českých občanů k vybraným zemím Evropy a světa hovořil Sputnik se známým sociologem a politickým analytikem Janem Klánem. Poprosili jsme také o vyjádření ředitele agentury STEM Martina Buchtíka, na naší žádost ale neodpověděl.

Proč se zhoršil vztah k USA

„Když se podíváme zpět do minulosti, tak zjistíme, že před 20 lety byla úplně jiná geopolitická situace. Teroristické útoky měly přijít až za dva roky a boj proti terorismu měl teprve dosáhnout svého vrcholu. V době po teroristických útocích mnoho lidí inklinovalo k USA, protože tento čin vnímalo jako barbarství proti různým euroatlantickým hodnotám. To se ale postupem doby začalo měnit. Vztah k USA postupně ochladl, protože místo toho, aby vedly skutečnou válku proti teroru, tak jej spíš samy iniciovaly. Navíc rozpoutání ilegálních válek a různých konfliktů řadě lidí neimponuje, protože to vnímají jako ohrožení samotné podstaty života. V tomto případě USA působí jako globální protektor, který chce určovat chod dějin a celé planety a to se mnohým zajídá,“ říká Klán.

Také podle Klána lidé vnímají cvičení NATO na hranicích s Ruskem jako ohrožení, protože je to blízko od Česka.

„Ještě menší dodatek ohledně vztahu občanů k USA. Nemůžeme se divit, že vztah k této velmoci ochabuje, když v Bílém domě sedí Donald Trump, který něčím neustále vyhrožuje, tweetuje nebo dělá rozporné kroky, které často míří proti mezinárodnímu míru. Stačí se podívat na to, co USA předvádějí v Sýrii. K tomu si můžeme připočíst aféru agenta Skripala, který nejprve záhadně zemřel, aby posléze záhadně ožil. Viníkem bylo podle západních médií a PR agentur Rusko, ale nakonec se ukázalo, že tak jednoznačné to není. Občané tyto posuny vnímají tak, že USA, NATO a mocenské skupiny na západě chtějí Rusko postupně vtáhnout do nějakého válečného konfliktu. Zde vidíme mnoho negativ, která zcela jistě utvářejí postoj lidí směrem ke klíčovým velmocím,“ vysvětluje expert, proč se za posledních dvacet let zhoršil vztah Čechů k západním spojencům.

„Rusko není tak výbojné jako USA“

Ale co ten paradox? Proč se navzdory informačnímu tlaku médií hlavního proudu vztah Čechů k Rusku nezhoršuje? A to i navzdory válce na Ukrajině, sankcím a maximálnímu ochlazení politických vztahů mezi EU, Českem a Ruskem?

Pan Klán si myslí, že většina lidí pochopila, že Rusko není nepřítel, tak jak nám to předkládají pravicové strany a jejich čelní představitelé, případně „věrní“ západní spojenci.

„Rusko je vnímáno spíše jako obchodní partner, protože má jednak obrovský trh, a poté zásoby nerostného bohatství. Toho jsou si lidé vědomi. Navíc Rusko není až tolik výbojné po světě, tak jako USA. Sice se sem tam objeví například v Sýrii, ale není to nic dramatického. Poté řeší vesměs své interní problémy v rámci federace. To ilegální války vedené v rámci boje proti terorismu jsou jiný šálek kávy. Rusko je navíc slovanská země a z minulosti víme, že mnoho intelektuálů tíhlo k tomuto státu jakožto vzoru slovanství. I tento faktor je nutné brát v potaz. Jistou váhu bude hrát i osvobození naší země od nacismu v roce 1945. Na druhou stranu se tento pohled deformuje intervencí z roku 1968, která umožnila dnešním pravicovým politikům dát do ruky argument, že Rusko je vlastně zlá, případně špatná země,“ říká.

Dá se nějak vysvětlit, že v roce 2004 mělo pouze 16 procent Čechů kladný vztah k Rusku a dnes o kladném vztahu hovoří 34 procent? Co se mohlo změnit?

„Tohle můžeme vysvětlit jedině tak, že došlo k obměně obyvatelstva a poté ochlazením vztahu k západním velmocím v době ilegálních válek například v Iráku. Pokud jako argument vysvětlení nízkého kladného vztahu k Rusku z roku 2004 použijeme obměnu obyvatelstva, tak se ve výše uvedeném roce jedná o lidi, kteří svůj vztah k Rusku utvářeli v době normalizace po roce 1968, kdy na našem území zůstala sovětská vojska. Ta byla definitivně stažena v roce 1991. V roce 2004 to bylo ještě poměrně nedávno, kdy vojska odešla, a trauma z intervence u mnohých lidí vzbuzoval odpor k Rusku. Postupem času však dospívají ročníky, které si vztah k Rusku neutváří optikou vítězů v roce 1945, ani těch, kdo k nám přišli v roce 1968,“ vysvětluje odborník.

„Pohled lidí se v čase vždycky mění. Navíc lidé pochopili, že s Ruskem je vždy lepší být zadobře, protože pokud se pověstný ruský medvěd probudí, tak to většinou znamená problém. Zde si také musíme jasně říci, že Rusko jakožto stát nebo soustátí vždy bylo terčem nějakého útoku, obětí agresora zvenčí. Ať už se jednalo o Napoleona nebo Hitlera. Vždy byli Rusové nuceni se bránit a svoji vlast uchránit před zničením. Tohle lidé také dobře vnímají a vidí, že vlastně i dnes se Rusko musí nějak bránit. Ať už proti řinčení zbraní, které kolem něho pořádají vojáci pověstného Západu v rámci cvičení NATO nebo neustálé označování, že za všechno špatné vlastně může Rusko. Mnoho lidí navíc nevěří, že za různé kybernetické útoky a války jsou zodpovědní právě Rusové. Z těchto důvodů dochází k nárůstu kladného vztahu k Rusku, i když je zatím stále na nižší úrovni než vztah k USA,“ říká Klán.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce