Prezident Miloš Zeman dne 14. srpna zamítl návrh, aby se ministrem kultury místo Antonína Staňka stal místopředseda ČSSD Michal Šmarda. Na Facebooku to oznámil tiskový mluvčí českého prezidenta Jiří Ovčáček. Zároveň se uvádí, že Zeman požádal předsedu sociálních demokratů a vicepremiéra Jana Hamáčka o navržení někoho jiného.
Toto prezidentovo rozhodnutí pobouřilo hodně českých politiků, kteří v tom vidí eskalaci politické krize v zemi. Tomio Okamura a jeho hnutí SPD mají však jiný názor. Zemanovo rozhodnutí považuje Okamura za logické:
„Vzhledem k tomu, že ministra jmenuje prezident, tak má také jistou odpovědnost za to, koho jmenuje, a právo diskutovat o jménech ministrů využívali také prezidenti Havel i Klaus a je logické, že tak činí i prezident současný,“ napsal.
Co se týče návrhu nové kandidatury na místo ministra kultury, podle Okamury to bude pro ČSSD těžký krok:
„…ministerské křeslo je výsledkem boje o koryta uvnitř ČSSD, kde odbornost nehraje žádnou roli. V ČSSD si možná mysleli, že prezident bude jen loutkou v jejich vnitrostranických handlech. Určitě nebude. Premiér Babiš by měl vzít návrh na Šmardovo jmenování zpět a postavit se na stranu prezidenta,“ uvedl.
Andrej Babiš v reakci na Zemanovo odmítnutí jmenovat Šmardu prohlásil, že stanovisko prezidenta bere na vědomí. „Hned po návratu z dovolené se setkám s předsedou ČSSD Janem Hamáčkem,“ sdělil České televizi.
Předseda ČSSD Hamáček je také na dovolené. Předsedové koaličních stran by se tak mohli sejít příští týden.
Antonín Staněk (ČSSD) byl odvolán z ministerstva kultury koncem července. Došlo k tomu přesně dva měsíce a jedenáct dní poté, co podal demisi. Až do jmenování nového ministra povede úřad Staňkův ekonomický náměstek René Schreier.
„Nevidím k tomu důvod. Ústava neumožnuje prezidentovi hodnotit nominace. Chci se potkat hlavně s premiérem, až se vrátí z dovolené, a budu chtít slyšet jeho řešení. Ke schůzce s prezidentem v této fázi nevidím důvod,“ uvádí ČSSD Hamáčkova slova.
Kvůli počínání prezidenta Zemana Senát dne 24. července schválil návrh ústavní žaloby. Hlasovalo pro něj 48 ze 75 přítomných senátorů, k Ústavnímu soudu ale půjde jen v případě, že by jej podpořila i ústavní většina poslanců.