Do Pripajti dnes jezdí organizované exkurse, takže do zakázané zóny okolo Černobylu není vůbec těžké se dostat. Záření na některých místech stále tisíckrát překračuje normu, ale ani to neodradí zvědavé turisty, kteří chtějí navštívit minulost. Město postupně zarůstá lesem, ale uplynulo jen 30 let.

Lidé nesmějí do Pripjati přijet sami - turisté mají povolení pouze v organizovaných skupinách. Prohlídky se prodávají přes internet. Náklady jsou relativně nízké – 2 300-3 500 korun. Ale na exkurzi musíte dodržovat všechny instrukce průvodce. A nejde jen o ozáření, ale také o skutečnost, že se některé budovy začínají rozpadat.

Pokud turista dodržuje jasně stanovená pravidla, bude z území rychle vyveden. Na internetu najdete mnoho videí a fotografií ze „samostatných“ výletů do zóny, kdy se „turisté“ obratně schovávají před stráží a dalšími turistickými skupinami. Je pravda, že i tito turisté chápou, že bez dozimetru tam nemají co dělat. Záření je hrozná věc a nejhorší je, že ho nevidíme. 

Mimochodem existuje názor, že v zakázané zóně nežijí žádní obyvatelé. To není úplně pravda. Například v Černobylu je obchod, kavárna a dokonce i prádelna. Jaderná elektrárna v Černobylu přestala vyrábět elektřinu až v 21. století, protože ostatní tři reaktory byly v dobrém provozním stavu. Byly postupně uzavřeny. V roce 2000 byl poslední blok na žádost Evropy uzavřen. Stanice však stále funguje, proto její pracovníci ve městě žijí. Celkově však vypadá, že celé město je zanedbané.

Navzdory všem obtížím zakázaná zóna nadále žije. Například v dubnu 2017 skupina polských nadšenců poprvé za 30 let na některých místech v Pripjati rozsvítila a v září téhož roku stejní polští nadšenci spustili ruské kolo.