Tajemství usmíření v paměti, která je věnovaná válce Třetí říše se Sovětským svazem. V místním kostelu sv. Bartoloměje bude vystaveno 200 fotografií a velký počet textů z období 1941 až 1945. Exponáty poskytlo Německo-ruské muzeum na žádost iniciativní skupiny 8. květen.

Pořadatelé vysvětlili, že hlavní úkol výstavy spočívá nikoli v tom, aby byly „vyjmenovány veškeré útrapy“, ale aby byly „vyplněny mezery v paměti a znalostech“. Chtějí připomenout zvěrstva oné války, což má podle jejich názoru upevnit mír mezi oběma zeměmi.

Ne všichni v Demminu si ale myslí, že je to dobrý nápad. Například místní celebrita, režisér Hans-Jürgen Syberberg je toho názoru, že kostel není vhodným místem pro takovou akci. „Církev se nesmí postavit na něčí stranu. Kostel musí být přístupný pro všechny“, vysvětlil.

Režisér si také myslí, že výstava neupevní mír, ale naopak vzbudí nenávist tím, že „otevře staré rány“. Nakonec Syberberg dodal, že „v pobouření se nedá najít klid“.

V březnu tohoto roku švédský list Dagens Nyheter napsal, že v zemi doposud žije 15 osob ve věku 82–101 let, kteří doposud dostávají německé vojenské důchody. Podle odhadů mohou penze činit 140 až 950 eur měsíčně.
Uvádí se, že tento důchod nařídil vyplácet Adolf Hitler za dobrovolnou službu v armádě Třetí říše. Novinářům informace poskytla vláda německé spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko, která je odpovědná za platy švédským dobrovolníkům.

Důkladnější výzkum ukázal, že minimálně dva z nynějších důchodců sloužili ve Waffen-SS, což byly jednotky SS, které se nejen účastnily bojů, ale zabývaly se také likvidací civilního obyvatelstva v okupovaných státech. Média píší, že muži sloužili v tankové divizi Viking, která byla první ve vojskách SS, kam přijímali cizince. List zdůrazňuje, že do této divize přijímali představitele rasově přijatelných národů – Holanďany, Dány, Vlámy, Valy, Nory, Estonce a Finy.

V únoru 2019 belgičtí aktivisté informovali, že v Belgii žije skoro 30 lidí, kteří doposud dostávají tzv. hitlerovské důchody za účast ve 2. světové válce na straně Německa. V roce 1950 v Německu schválený zákon o péči o válečné oběti prodloužil platby těm, kdo byl v bojích těžce zraněn. Údajně jsou tyto důchody často vyšší než kompenzace, které Německo platí obětem nacizmu.