Michal Semín dokládá, že současný pražský festival oplzlosti má mnoho společného s klimatickým aktivismem a klade tímto směrem jednu klíčovou otázku

Z budovy pražského magistrátu hrdě vlaje duhová vlajka, do pestrých barev se má obléci i Petřínská rozhledna. To vše kvůli dalšímu letnímu sletu vyznavačů genderového inženýrství a sexuálního excentrismu, zvaného Prague Pride.

Politickou záštitu nad tímto „festivalem“ dávali již primátoři za ODS, TOP 09 i ANO, současné vedení pražské radnice však jde ještě dál, když z budovy magistrátu činí, alespoň symbolicky, agitačních středisko LGBTI fronty.

Politický nátlak

Kriticky uvažující analytik dnes dominantních ideologií zjišťuje, že toto nátlakové hnutí je součástí širší politické agendy, jak o tom svědčí fotografie klimatické misionářky Grety Thurnbergové duhovým praporem v ruce.

O příbuznosti obou ideologií však svědčí podstatně závažnější skutečnosti, než tato fotografie. Že dvě osoby téhož pohlaví žádné dítě nezplodí, je snad jasné i Grétám. A i když dva klimatičtí aktivisté, jsou-li pohlaví opačného, dítě zplodit mohou, šíří se v jejich prostředí přesvědčení, že zrodem nového lidského života urychlujeme proces zkázy naší planety. Antinatalistické hnutí je staršího data, než současný klimatický byznys.

Když Paul Ehrlich vydal v roce 1968 svůj bestseller Populační bomba, spustil tím vlnu dobrovolných (v rozvinutém světě) a násilných (v rozvojovém světě) sterilizací. Se stejnou intencí ale pracovaly již předválečné společnosti na rozvoj eugeniky, štědře dotované filantropy typu Rockefellera či Forda, transformované po nevydařené epizodě se šlechtiteli lidské rasy v Třetí říši, na dodnes globálně vlivné společnosti pro „plánované rodičovství“. 

V posledních letech však antinatalismus postupně ztrácel dech. Seriózní demografové o žádné populační explozi již dávno nehovoří, někteří dokonce upozorňují  na vážná sociální rizika, spojená se stárnutím populace a udržení stávajících systémů důchodového zabezpečení. 

Čtěte ZDE: Hřib duhový: Pražský primátor útočí na rodinu a společnost. Je Praha dobyta? Kruh nemůže být čtvercem. Když politici nepřemýšlejí. Normální svět je v nedohlednu. Prohlašujeme se vší rozhodností…

Hrdost?

Obavy z klimatických změn však fóbii z lidského života polily živou vodou. A tak se studenti školou povinní valí pátečními ulicemi s poplašnými transparenty, a princ Harry s manželkou Meghan slibují, že druhým dítětem jejich podíl na zamořování planety končí. A tak možná nejsme daleko od chvíle, kdy si z klimatické ideologie udělají beranidlo i propagátoři eutanázie. Je-li lidská "uhlíkové stopa" takovým zlem, proč se při jeho odstraňování zastavovat u lidí dosud nenarozených?

Suma sumárum: Společnost bez dětí, projektovaná zeleno-duhovou internacionálou, je společnost bez budoucnosti. Což hraje do karet třetímu do party, propagujícímu zrušení hranic mezi státy, hodnotovou rovnost kultur a masovou migraci do zdegenerovaných společností umírajícího Západu. 

Je na čase si uvědomit, že vize bezuhlíkového světa v sobě zahrnuje víc, než jen zavřené uhelné elektrárny či blackouty, způsobené hromadným nabíjením elektromobilů. Je také světem bez dětí, bez jasných mužských a ženských rolí, bez pevné vazby, citové i mravní, k vlastnímu národu a jeho kultuře.

Vážně tu máme být na co hrdí?

Tagy článku